SHS ČMS

Vstup pro registrované:

Nositel tradice lidových řemesel 2012

Nositel tradice lidových řemesel legislativní rámec »

Nositel tradice lidových řemesel roku 2012

 

Josef Nosek, (*1930), Roprachtice


obor zpracování dřeva – výroba ohýbaných sání

Josef Nosek pochází z rodiny, v níž má zpracování dřeva velice starou tradici, kterou započal již Josef Nosek st., když ve 20. letech 20. století vybudoval ve svém domě kolářskou dílnu. Vedle stavby vozů, vozíků a trakařů se věnoval též výrobě hospodářského nářadí a v neposlední řadě i několika typům ohýbaných sání – velké vlčky i malé sáně pro děti. Pokračovatelem rodinné tradice se stal nejprve syn Josef Nosek (nominovaný) a posléze vnuk Jan Nosek, oba vyučení koláři. Přestože v rodinné dílně, která pracovala v rámci místního JZD, mohl pracovat vždy pouze jeden z nich a ostatní dojížděli za prací do dřevozpracujících závodů v okolí, pokračovali ve volném čase ve výrobě sání, která zde tímto způsobem přetrvala až do začátku 21. století. Výrobu postupně ovládly tři generace rodiny Nosků a dnes je do ní zasvěcován i zeť nejmladšího z nich.
V dílně se při výrobě používá stolařská technologie z počátku 20. století, která je zaměřena na zpracování masivního dřeva, a přestože se v ní uplatňují různé stroje, má též velký podíl ruční práce. Vyjma kácení stromů probíhá celá technologie – manipulace dřeva, sušení fošen, výroba přířezů, hoblování, ohýbání, dlabání a sesazení sání přímo v dílně. V současné době se jedná o jedinou řemeslnou dílnu, v níž se uchovala znalost konstrukce a výrobních postupů ohýbaných sání. 


 

David Stejskal, (*1975), Pardubice


obor zpracování dřeva – tradiční tesařské technologie

David Stejskal se tesařskému řemeslu vyučil ve stavební huti Petra Růžičky, která se dlouhodobě zaměřuje na rekonstrukce a především restaurování stropních a střešních konstrukcí historických staveb. Rozhodnutí věnovat se tesařskému řemeslu nebylo jednorázové, ale zrálo postupně několik let, přičemž mu předcházelo vyučení v oboru Mechanik seřizovač a zaměstnání v několika různých firmách. Rozhodující bylo setkání s mistrem Růžičkou v roce 1999, které předznamenalo několikaletou spolupráci a společné působení při realizaci zakázek jeho huti. Mezi nimi je třeba zmínit posílení konstrukcí podlah a stropů kaple svatého Kříže na Karlštejně, oprava krovu kostela Všech svatých v Praze Slivenci, stavba vrátku ke zvedání zvonu podle plánů z poloviny 15. století a v neposlední řadě i stavba několika historických šlapacích jeřábů. Od roku 2004 realizuje nejrůznější stavby také sám, přičemž si vychovává vlastní učně, jako je Filip Lvala a Albert Šlouf. Společně se podíleli na opravách krovu Úprkova domu v Kněždubě, památkově chráněného domu v Ruprechtově a na opravě roubené stodoly v Ubušíně a další. Charakteristickým znakem práce jmenovaného je hluboká znalost tradiční podoby řemesla, která se projevuje nejen precizním ovládnutím technologie, ale též důvěrnou znalostí její historické podoby. Svoje znalosti získal nejen při práci na konkrétních zakázkách, ale též na pravidelných setkáních evropských tesařů, studiem literatury a taktéž historických konstrukcí i archeologických památek. Díky tomu dospěl k přesvědčení, že je třeba uchovat regionální podobu tradičního řemesla, včetně využití autentických, třebaže již technicky překonaných nástrojů. Z toho důvodu pracuje výhradně ručně, a to počínaje hrubováním kmenů, a jejich půlením dvojmužnou pilou, přes rozměřování ne zcela pravoúhlého materiálu, až po vynášení profilů úžlabních a nárožních krokoví. K tomu přistupují nejrůznější tesařské spoje, jakož i konstrukce srubu, krovu a částečně i sekernických technologií.



Miroslav Stecher, (*1946), České Budějovice


obor výroba lidových hudebních nástrojů – českých dud a fanfrnochů


Miroslav Stecher známá a v současnosti jedna z vůdčích osobností jihočeského folkloru, se již v útlém dětství začal seznamovat s tanečním i hudebním folklorem tohoto svébytného regionu. Nejprve jako tanečník dětského souboru Jitřenka z Českých Budějovic a později již jako dospělí v souboru Úsvit. S hrou na hudební dudy se seznámil již ve 12 letech a postupně ji vedle několika dalších hudebních nástrojů (klarinet) prohloubil do té míry, že se v souboru Úsvit stal vedoucím muziky. Po odchodu starších dudáků se sám ujal tohoto postu a jako dudák v nejrůznějších muzikách působí doposud. Se stavbou tohoto svébytného hudebního nástroje měl možnost se seznámit prostřednictvím Karla Janečka z Vejprnic, v jehož dílně si nechal soubor v roce 1974 postavit nové dudy. Protože dudák musí umět nejen hrát, ale též dudy udržovat a provádět na nich drobné opravy včetně výroby náhradních strojků – piskorů, začal do dílny dojíždět a postupně se seznamovat s jejich výrobou. Cesta k vlastní výrobě však byla dlouhá a složitá, protože chyběly spolehlivé pracovní postupy a tak většinu tajů musel objevit sám. Dnes již vyrábí dudy přes 30 let a s vědomím složité cesty, kterou musel sám urazit, se věnuje zaškolování dudáků i mladých adeptů výroby.
Výroba dud je technologicky náročný proces, při němž je třeba osvědčit znalost hned několika řemeslných oborů, jako zpracování dřeva, kovu, rohoviny a kůže a současně být i muzikant s dobrým hudebním sluchem. Vhodným předpokladem proto byla nejen osobní zručnost, ale i vyučení v oboru kovomodelář. Zkušenosti s prací na kovoobráběcích strojích vhodně využil při soustružení melodických i bordunových píšťal, stejně tak jako při ohýbání a vybíjení mosazných roztrubů. Zkušenosti v práci s rohovinou a kůží musel oproti tomu hledat postupně sám. Přesto postupem času dosáhl v tomto oboru značné zkušenosti a dnes patří k několika málo výrobcům českých dud.
 


Josef Hrůza, (*1956), Kyšice


obor zpracování dřeva – tradiční bednářství


Josef Hrůza se řemeslnému oboru bednář vyučil jako jeden z posledních absolventů učebního oboru bednář, který na podnikovém učilišti zřizoval Plzeňský Prazdroj. Po vyučení nastoupil jako bednář do pivovaru, kterému zůstal věrný po celý svůj život. V bednářské dílně se jeho dalšímu školení věnoval především starší zkušený mistr Rudolf Štěpán, pod jehož vedením se naučil nejen vyrábět nové ležácké a transportní sudy a spileční kádě, ale též udržovat a opravovat ty stávající. Po řadu desetiletí byla bednářská parta z Plzeňského Prazdroje jednou z mála, která tyto práce prováděla nejen pro domácí, ale celou řadu dalších pivovarů v ČR. Změna technologie výroby, skladování a transportu piva, která se v Prazdroji prosadila v 90. letech 20. století, měla pro bednáře téměř devastující následky. Nové sudy se nevyráběly a bednáři se věnovali pouze údržbě a posléze demontáži starého zařízení. Obrat nastal teprve na počátku 21. století v souvislosti s budováním nové image a také sortimentu výrobků pivovaru. V roce 2007 byla ustavena nová bednářská dílna, jíž se stal nominovaný vedoucím mistrem, a opět se začalo s výrobou ležáckých sudů. Postupně došlo též na zaučení nových zaměstnanců, z nichž několik již obdrželo mistrovský titul. V současné době můžeme bednáře z Prazdroje potkat na řadě prezentačních akcí doma i v zahraničí.
Výroba rozměrných ležáckých sudů a kvasných kádí sice vychází z obecných zkušeností bednářského řemesla, má však řadu specifik, které úzce souvisí s provozem pivovarů. Právě změna jejich výrobní technologie zapříčinila, že obor pivovarských bednářů zcela zanikl a dílna pracující pod vedením Josefa Hrůzy je jeho posledním zástupcem.
 

Nositel tradice lidových řemesel roku 2011

  • Antonín Hájek (*1938)
  • Zuzana Hartlová (*1956)
  • Richard Mlýnek (*1951)
  • Zuzana Tilajcsiková (*1964)
     
    podrobnosti zde.

Nositel tradice lidových řemesel roku 2010
 

  • Alfred Stawaritsch (*1942), tradiční kovářské technologie. 
  • Augustin Krystyník (*1952), kolářství
  • Milan Strmiska (*1952) -  knoflíkářské dílny vyrábějících perleťové zboží

    podrobnosti zde
     

Nositelé tradice lidových řemesel roku 2009
 

  • Božena Habartová, Uherské Hradiště –  obor výroba tradičního lidového oděvu
  • František Mikyška, Petrovice u Sedlčan –  sekernické zpracování dřeva
  • Karel Hanák, Hodonín –  výroba habánské fajánse
  • Ladislav Chládek, Výprachtice –  výroba hraček štípaných ze soustruženého bloku
  • Vít Kašpařík, Velké Karlovice –  výroba tradičních hudebních nástrojů 

    podrobnosti zde
     

Nositelé tradice lidových řemesel roku 2008

  • Marie Skrežinová, Zlechov – obor výroba textilních květin, vonic a věnců
  • František Pavlica, Hroznová Lhota – obor výroba a hotovení doškové krytiny
  • Eva Minksová, Velká nad Veličkou – obor horňácká výšivka
  • Ludmila Dominová, Zliv u Hluboké nad Vltavou – obor výšivka z rybích šupin
  • Pavel Číp, Zubří – obor výroba hudebních nástrojů 
     
    podrobnosti zde

 Nositelé tradice lidových řemesel roku 2007

  • Rozálie Blažková (*1941) - Nesvady, pletení z kukuřičného šustí
  • Hana Buchtelová (*1961) - Malá Vrbka, tkalcovství plátna
  • Blanka Mikolajková (*1960) Rožnov pod Radhoštěm, technologie pletení na rámu.
  • Iveta Dandová (*1963) - Mnichovo Hradiště, zpracování orobince
  • František Tureček (*1928) - Tvrdonice, obuvnické řemeslo

    podrobnosti zde
     


Nositelé tradice lidových řemesel roku 2006

  • Josef Hruška ( *1941), Valašské Meziříčí, kovář a podkovář
  • Jaroslav Sucháček st. (*1936), Lhota u Vsetína, výroba kamenných brousků
  • Ludmila Kočišová (*1931), Vnorovy, zpracování kukuřičného šustí
  • Dana Ptáčková (*1950), Morkovice, košíkářka
  • Miloslava Zatloukalová (*1959), Brodek u Konice, zpracování slámy


    podrobnosti zde

  

Nositelé tradice lidových řemesel roku 2005

  • Josef Janulík, Josefov, obor výroba tradiční lidové obuvi,
  • Drahomír Smejkal, Jihlava, obor ruční výroba pilníků a rašplí,
  • Jiří Ondřej, Zubří, obor výroba březových metel.

Podrobnosti zde »

  

Nositelé tradice lidových řemesel roku 2004

  • František Joch ze Strážnice - v oboru lidový modrotisk
  • Štefan Kanaloš z Ostravy - v oboru dlabané dřevo
  • Jiří Myška z Hlinska - v oboru sekernictví
  • Jarmila Oharková z Tišnova - v oboru ruční tkaní

Podrobnosti zde »

  

Nositelé tradice lidových řemesel roku 2003

  • Josef Kopčan z Valašské Bystřice - tesařské a sekernické zpracování dřeva
  • Zdeněk Kubák - tradiční tkaní látek
  • Oldřich Kvapil z Hořic - řezbář reliéfních forem na perník
  • Milan Macho ze Suchdola nad Lužnicí - pletení z loubku
  • Petr Stoklasa z Velkých Karlovic - hotovení štípaných holubiček

Podrobnosti zde »

  

Nositelé tradice lidových řemesel roku 2002

  • Zdeněk Bukáček, Krouna - obor soustružené hračky
  • Jiří Danzinger, Olešnice na Moravě - obor tradiční modrotisk
  • Jana Juřicová, Vigantice - obor bílé vyšívání
  • Ivo Nimrichter, Kyjov - obor černá hrnčina
  • Miloslav Trefanec, Klatovy - Čínov - obor tradiční kovářství

Podrobnosti zde »

  

Nositelé tradice lidových řemesel roku 2001

  • Antonín Moštěk z Vlčnova - obor keramika
  • Stanislav Štěpánek z Morkovic - obor košíkář
  • Ladislav Rejent z Proseče u Skutče - obor soustružník dřeva
  • Jiří Drhovský z Týnce nad Vltavou - obor výrobce dřevěných hraček
  • Rudolf Volf z Kolovče - obor hrnčíř

Podrobnosti zde »

 

   

« předchozí stránka