SHS ČMS

Vstup pro registrované:
E Mapa

Bor

Informace ve zkratce
kraj: Plzeňský kraj
katastrální výměra: 116 500 000 m2
počet obyvatel: 3 924 (0)
Městský úřad: Městský úřad Bor
náměstí Republiky 1
34802 Bor
Telefon: 374 756 111
Starosta / ka: Ing. Petr Myslivec
Email: starosta@mubor.cz
Členství ve Sdružení: 26.5.1994

Poloha v rámci ČR:

Poloha v ČR

Oficiální web stránky:

www.mubor.cz

Na území města se nachází:

MPZ:
rozloha: 555 m2
počet památek: 9
od kdy: 1992

Popis:

Město Bor leží v jižní části Tachovského okresu. Rozkládá se v rovinatém, původně značně bažinatém terénu s množstvím rybníků. Krajina okolí Boru je mírně zvlněná s převahou lesů, město leží v nadmořské výšce 470 m n/m.

Historie:

Bor, původně hrazené a vodami rybníků opevněné městečko. V první pol. 13. st. náleželo Borsko Ratmírovi z nedalekého Skviřína. Pravděpodobně Ratmír nebo jeho synové položili základní kámen hradu, který se česky nazýval Bor, latinsky Merica a německy Haid. Písemnými prameny je Bor prvně zmiňován r. 1263. Není bez zajímavosti, že v bohatých dějinách Boru se vyskytují pouze tři šlechtické rody, které město a hrad v uplynulých staletích držely. Ratmírovi potomci, páni z Boru (pozdější Švamberkové), vlastnili město až do roku 1650, kdy jej prodali Zikmundu Bedřichovi von Götzen. Švamberkové panství drželi plných 400 let a jejich znak, červený štít se stříbrnou labutí, je dodnes součástí městského znaku. Páni von Götzen odprodali Bor r. 1720 Löwensteinům, kteří jej drželi až do r. 1945. Za jejich vlády náleželo k Boru městečko Stráž a 30 okolních vsí.
Město oválného půdorysu seskupené kolem protáhlého ulicového náměstí bylo obehnáno hradbami a branami. Skromné zbytky zdiva bývalých hradeb jsou dosud zachovány. Z borských řemesel vynikalo především hrnčířství. Mezi unikátní díla borských hrnčířů patří hliněný oltář France Schustera zhotovený pro kapli v Lomu u Tachova nebo figulární plastiky hrnčířské rodiny Pistlů. Pozoruhodnou historickou prací je rukopisná kronika Hanse Schachera : Pětikniha města Boru z r. 1924, uložená v opise na MěÚ v Boru.
V r. 1938 měl Bor 368 domů. V nich žilo 1943 obyvatel, z nichž se k české národnosti hlásilo 76 osadníků. V r. 1991 stálo v Boru 338 domů, v nichž žilo 2719 obyvatel.
Zámek, po posledních úpravách z druhé pol. 19. stol. pseudogotický, v sobě skrývá výrazné pozůstatky raně gotického hradu. K nejviditelnějším náleží stará válcová věž se zdí silou 3,5 m, která si uchovala své původní uspořádání. K architektonicky nejhodnotnějším přestavbám hradního areálu náleží nákladná, pozdně gotická přestavba hradu provedená v prvních desetiletích 16. stol. Dochované sklípkové klenby a bohatě profilované portály záclonových oken předčí svojí zdobností i obdobné architektonické články královských hradů Křivoklátu a Karlštejna.
Obdélnému náměstí vévodí mohutná stavba kostela sv. Mikuláše. Kostel byl založen současně s městem, prvně je zmiňován r. 1282. Interiér kostela zdobí nástěnné malby z druhé pol. 18. stol. Hlavní oltář vyhotovil rodák z nedaleké Stráže Johann Christoph Artschlag.

Současnost:

Občané města Boru i návštěvníci mají možnost bohatého sportovního a kulturního vyžití. V sezóně od dubna do října je otevřený zámek s prohlídkovým okruhem (včetně zámecké věže, která slouží jako vyhlídková). V zámku se také nachází Informační středisko. Tenisové kurty, tělocvičny, posilovny a fotbalové hřiště umožňují vyplnit čas sportovcům všech věkových skupin. V blízkosti náměstí je restaurace s bowlingem. V sále městského kina se pořádají kulturní akce pro veřejnost, akce pro děti ze základních a mateřských škol a promítání filmů. V městské knihovně je zprovozněna veřejná internetová stanice. Ve městě je několik restaurací, možnost ubytování, síť služeb a obchodů. Školství je zastoupeno dvěmi mateřskými školami, základní školou a Střední školou, původně Středním odborným učilištěm zemědělským. Péče o zdraví je zajišťována ve zdravotním zařízení, kde jsou soustředěny ordinace praktických i odborných lékařů a služba pohotovosti. Více informací o městě je na oficiálních stránkách www.mubor.cz

Příslušné NPÚ:

NPÚ územní odborné pracoviště v Plzni

Členství v dalších seskupeních (mikroregion atd.):

Mikroregion Borsko - DSO Borsko (Dobrovolný svazek obcí Borsko)
Členství města v dalších sdruženích:
SMO ČR (Svaz měst a obcí České republiky)
Regionální sdružení obcí a měst Euregio Egrensis
Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR
Vodohospodářské sdružení obcí západních Čech
Sdružení obcí pro výstavbu a provoz skládky Černošín

Město Bor

Zhodnocení urbanisticko – architektonické skladby sídla

Město Bor leží v jižní části Tachovského okresu. Rozkládá se v  rovinatém, původně značně bažinatém terénu s množstvím rybníků. V době ledové byl borský kadlub dnem rozsáhlého jezera, po němž zůstaly značné vrstvy naplavenin. Krajina okolí Boru je mírně zvlněná s převahou lesů, město leží v nadmořské výšce 470 m n/m.

Město oválného půdorysu seskupené kolem protáhlého ulicového náměstí bylo obehnáno hradbami a branami. Skromné zbytky zdiva bývalých hradeb jsou dosud zachovány. Vnější opevnění města tvořily rozsáhlé hladiny rybníků, zakreslené ještě na mapě josefského vojenského mapovaní z konce 18. stol. Původně voda sahala až k nedalekým Čečkovicům.

Městská památková zóna (od r.1992) má rozměr 55,52 ha a je v ní zapsáno 9 nemovitých kulturních  památek:

  • zámek
  • radnice
  • městský dům č.p. 286
  • kostel sv. Mikuláše
  • fara se sýpkou
  • špitál sv. Jana Křtitele s kaplí
  • loreta
  • socha Immaculaty
  • socha sv. Jana Nepomuckého

  

Popis hlavních památkově chráněných objektů

1) Hrad a později zámek

Zámek byl založen na nevýrazné ostrožně, později obklopené ze tří stran vodními příkopy. Připomínán je již roku 1263. Typologicky patří ke skupině hradů sasko-hesenského typu, který byl na naše území importován před první polovinou 13. století. Jednalo se o hrady s mohutnou válcovou věží, která zde byla začleněna do čela opevnění ve směru předpokládaného útoku. Hrad byl založen jako vodní, chráněn vodními příkopy. Zřejmě koncem 15. století byl zřízen velký rybník u Skviřína, který okolí města proměnil ve velkou vodní hladinu a tím byl charakter vodního hradu prohlouben.

Hrad byl půdorysně podobný čtvrtkruhu, na jehož vrcholu stála obranná věž – bergfrit. Na opačné straně areálu stál palác. Před rokem 1515 byl hrad zásadním způsobem přestavěn Janem ze Švamberka, stavitelem, který byl zřejmě obeznámen s tvorbou Arnolda Vestfálského v Míšni. Nejvýraznější uplatnění tohoto slohu je dodnes vidět v jižním křídlem, které bylo od základu nově postaveno. Jeho interiéry se složitými sklípkovými klenbami patří mezi nejhodnotnější pozdně gotické prostory v Čechách. Pozdně gotická přestavba se dotkla také věže, ta získala vysokou zděnou helmici, zdobenou kraby. V průběhu 16. století vzniklo předhradí a budovy byly opatřeny sgrafity. Kolem roku 1720 byl barokně upraven sál v prvním patře. K dalším úpravám pak došlo v polovině 19. století, kdy byl celý zámek přestavěn pseudogoticky. Do jihozápadního kouta nádvoří byl vestavěn vestibul a všechna průčelí byla obnovena novou fasádou. Při této přestavbě byl zbourána hradební zeď a tak se otevřelo zámecké nádvoří směrem k Plzeňské ulici. Tato významná změna měla více propojit zámek s parkem a tak vyhovět dobovým romantickým názorům.

V roce 1945 byl zámek poškozen při spojeneckých náletech. Majitelé zámku – Löwensteinové byli odsunuti do Německa. Po opravě byl zámek využíván jako internátní škola až do konce starého režimu. Poté byl neuváženě prodám soukromé firmě, která s ním začala spekulovat. V roce 1997 byl zámek po složitých vyjednáváních navrácen městu. To započalo ihned s jeho rekonstrukcí. První přišly na řadu střechy. V červnu roku 2003 byla slavnostně otevřena zámecká věž a v únoru roku 2006 Informační a školící středisko.

Obnova zámku byla zařazena do fondu Programu záchrany architektonického dědictví.

Shrnutí popisu objektu:

Rozsáhlý objekt borského zámku vznikl postupnými přestavbami raně gotického vodního hradu. K nejviditelnějším pozůstatkům původní stavby patří stará válcová věž s třímetrovým zdivem. Ochoz věže se nachází ve výšce 30 metrů.

Zámecký areál je cenným komplexem architektonických částí, který tvoří prakticky všechna slohová údobí, která působila na českém území od raného středověku až do 19. století. Nejvýznamněji je v zámeckých budovách zastoupena gotika. Velmi významnou etapou v dějinách hradu je vrcholně gotická přestavba ze 60. let 14. století, která již vytvořila dispozici stávajícího zámku. Poslední historickou stavební etapou je romantismus, který dal areálu dnešní podobu pseudogotického zámku.

Zámecký park

K zámku přiléhá zámecký park, který vznikl koncem 18. století. Jde o přírodní krajinářskou kompozici s prvky romantismu. Táhne se kolem rozlehlejšího rybníku s malebnými, hlavně pobřežními scenériemi. Zadní partie parku mají lesní charakter. Mnoho míst je promokřelých. Po válce byl park otevřen veřejnosti. Částečně byl narušen při opravách zámku v 60. letech 20. století. U vstupu do parku ze Strážské ulice je zahradnický domek. Jeho poslední podoba je z 18. století a má výraznou a charakteristickou architekturu, obvyklou pro doplňkové zámecké stavby. Část parku vytváří jeho předpolí, kde je nevhodně umístěna letní scéna z kovové konstrukce. Ohradní zeď zámku a parku se zachovala v mnoha částech z doby přestavby v 19. století.

2) Radnice

Původem středověká budova byla přestavěna v poslední čtvrtině 17. století a znovu po požáru roku 1726. Druhé patro bylo přistavěno po dalším požáru roku 1841. Původní středový štít tak byl nástavbou pohlcen. Zajímavý je vysoký pilastrový řád, který sedí již na soklu a prostupuje do 1. patra. Střední štít sedí na pilastru, neboť průčelí má sudý počet okenních os. Portál se tak dostal mimo osu. Nad okny jsou segmentové a trojúhelníkové frontony. Ve výklenku bývalého štítu je soch madony, nad portálem je městský znak. Zvláštností je výklenková kaplička nad nepatřičně sníženým středním pilastrem. V přízemí jsou zachovány klenby – v průjezdu křížové, v ostatních prostorách plackové.

3) Městský dům č.p. 286

Původně středověký měšťanský dům je patrový, se šesti okenními osami, kordonovou římsou a hlavní římsou s konzolkami. Centrálně umístěný vchod je ozdoben kamenným znakem hrabat z Götzu. V přízemí jsou zachovány valené klenby s lunetami, jejichž hrany jsou vytaženy do hřebínků. Jádro stavby je renesanční, fasáda upravena v 19. století.

4) Kostel sv. Mikuláše

Kostel sv. Mikuláše je připomínán jako farní již roku 1282. Je pravděpodobné, že stál na stejném místě, jako dnešní chrám. Roku 1361 byl přestavěn do podoby, kterou si uchoval do pozdně gotické přestavby v roce 1526. Na tuto přestavbu upomíná věž a dřevěné šnekové schodiště ze sakristie  na  empory. V době svého vzniku spojovalo zcela jistě sakristii s obvyklou komorou  v 1. patře nad sakristií. Konstrukce schodiště je na vysoké výtvarné úrovni, neboť má vnitřní spirálově zatočenou schodnici.  Toto řešen dává tušit, že architektura kostela nezůstávala pozadu za architekturou zámku a řadila se do proudu pozdní saské gotiky.

Po požáru v roce 1647 byl kostel znovu vystavěn, právě tak jako po dalším požáru dostal kostel svou dnešní podobu. Nová stavba proběhla v letech 1739 – 1750. Traduje se autorství plzeňského architekta Jakuba Augustona mladšího, které není potvrzeno ani vyvráceno. Pokud by byl autorem Auguston, jednalo by se o nikoli neobvyklé, ale pozdní využití projektu tehdy již zemřelého autora.

Kostel je jednolodní, podélná dispozice s polokruhovitě uzavřeným presbytářem. Po jižní straně je sakristie a blíže západnímu průčelí věž. Na vnějšku je kostel zdoben dvojicemi pilastrů, které vymezují hladké plochy polí, v nichž jsou trojlaločně zaklenutá okna. Hlavní vstup je v západním průčelí, které se obrací do plochy náměstí. Věž stojící v boku kostela zřejmě svou polohou a výškou korespondovala k pozdně gotické fázi stavby. Nahoře je ukončena velmi úzkým ochozem kolem ustupujícího patra s komorou pro věžného. Voda z ochozu byla odváděna chrličem s maskou, který je umístěn v západní stěně nad hodinami. V patře pod hodinami jsou vysoká, hrotitá okna, níže pouze střílnová. Věž má stanovou střechu s lucernou. Celek kostela stojí na vyvýšeném místě, které sloužilo jako hřbitov, i když zřejmě z důvodu vysoké úrovně skalního podloží problematicky. Tato terasa je tvořena kamennou zdí s dvěma nástupními schodišti.

5) Budova fary se sýpkou

Fara se nachází v bloku severně od kostela. Fara je jednopatrová budova, která má v přízemí zbytky pozdně gotických oken a portál do komory. Je zřejmé, že patro bylo hrázděné a při některém z častých požárů na přelomu 16. a 17. století vyhořelo. Následně bylo nahrazeno zděným patrem. Střecha je novodobější, sedlová.

Navazující sýpky pochází z druhé poloviny 17. století. Přízemí je sklenuto šesti klenebními plackami do pásů na dva sloupy. Stavební stav fary je v současné době havarijní.

6) Špitál sv. Jana Křtitele, klášter

Špitál byl založen spolu s městem v druhé pol. 13. století. Zachovaná kaple je pozdně gotická stavba z doby kolem roku 1500. Kaple tvoří střed mezi dvěma jednopatrovými, podélnými budovami bývalého špitálu. Předpokládá se, že špitál stojí v místech nejstarší zástavby Boru.

Kaple sv. Jana Křtitele, vzniklá během 15. století, je zaklenutá sklípkovými klenbami v letech 1515 – 1518. Jedná se o jednolodní prostor se zhruba čtvercovou lodí a pěti boce uzavřeným presbytářem.

Klenby mají přímý vztah ke klenbám na zámku. Hlavní vstupní portál je pozdně gotický, ale patrně patří k první fázi stavby. V kapli jsou dva náhrobky, z roku 1528 (s českým nápisem) a z roku 1700. Vnější vzhled kaple je jednoduchý a je výsledkem úprav na konci 19. století, kdy byly zásadně přestavěny boční budovy. Na střeše kaple, která je valbová, stojí sanktusová věžička s jehlancovým zastřešením.

Budovy, stojící v bocích kaple, byly přestavěny novogoticky po roce 1860 pravděpodobně stavitelem Štěpánem Traglem. Stav areálu je dnes špatný, místy havarijní.

7) Loreta

Středem lorety je tzv. Svatá chýše, kterou po vzoru Mikulovské lorety, nechala v letech 1665 – 1668  postavit majitelka panství Maria Isabela von Götzen, rozená Trčková z Lípy Později byly vybudovány ambity. V malém časovém odstupu bylo přistavěno frontispicium – vstupní objekt. Ten obsahoval v patře kruchtu s varhanami. Při té příležitosti byly zřízeny dvě kaple – Panny Marie Čenstochovské a Panny Marie Klatovské. Tyto kaple jsou originálně řešeny tak, že prostupují celou výškou frontispicia v části, která byla v přízemí pouze přistavěna k již existujícím ambitům. Po dobu své existence stála loreta několikrát před  zkázou. Její stav byl na konci 18. století tak špatný, že se uvažovalo se zrušením a přestavbou. Nakonec se však loreta kolem roku 1860 opravila a tehdy, zřejmě již málo čitelné fresky, byly přemalovány. Nástropní fresky mají náměty ze života Kristova a jeho starozákonních příběhů a zázraků. Celý areál zabírá celkem půdorysně poměrně malou plochu – pouze 30 x 25 m. Loreta má význam urbanistický, protože vytváří spolu se zámkem pohledový uzávěr a dominantu při cestě z Plzně do Boru.

8) Socha Imaculaty

Socha Panny Marie jako symbolu Neposkvrněného početí stojí v ploše náměstí před hlavním schodištěm ke kostelu. Socha je barokní, zřejmě z první poloviny 18. století, sokl pochází z roku 1818.

9) Socha sv. Jana Nepomuckého

Socha sv. Jana Nepomuckého je z doby kolem roku 1700 a pochází z dílny sochaře M. Brokofa. Stojí na původním mostku přes potok u zámku. Tento mostek byl v minulém století zmodernizován a především zvýšen položením nové mostovky na původní most.

Jedná se o vrcholně barokní plastiku.