SHS ČMS

Vstup pro registrované:
E Mapa

Benátky nad Jizerou

Informace ve zkratce
kraj: Středočeský kraj
katastrální výměra: 0 m2
počet obyvatel: 6 879 (0)
Městský úřad: Městský úřad Benátky nad Jizerou
zámek 49
Benátky nad Jizerou
294 71
Telefon: 326 316 101
Starosta / ka: Jaroslav Král
Email: kral@benatky.cz
Členství ve Sdružení: 14. 10. 1991

Poloha v rámci ČR:

Poloha v ČR

Oficiální web stránky:

www.benatky.cz

Na území města se nachází:

MPZ:
rozloha: 45 m2
počet památek: 35
od kdy: 1.11.1990

Popis:

Město leží severovýchodně od Prahy, na řece Jizeře mezi Brandýsem nad Labem - Starou boleslaví a Mladou Boleslaví. Zeměpisné souřadnice jsou 50˚ 17´20,8´´ N, 14˚ 49´28,1´´ E. Historické město s částí MPZ leží na výšině nad řekou a má jedinečně zachovalé panorama.

Historie:

www.benatky.cz

Současnost:

www.benatky.cz

Příslušné NPÚ:

Národní památkový ústav
územní odborné pracoviště Středních Čech
Sabinova 5
Praha 3

Členství v dalších seskupeních (mikroregion atd.):

Svazek obcí Dolní Pojizeří www.dolnipojizeri.cz
Svaz měst a obcí České republiky
Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska

Nejvýznamnější památky

Zámek

Nejstarší část benáteckého zámku pochází z doby kolem roku 1525. Tehdejší majitel benáteckého panství, Fridrich z Donína, si nechal postavit nové reprezentativnější sídlo, než byl požadavkům na úroveň bydlení vrchnosti již nevyhovující dražický hrad. Ještě v roce 1525 se Fridrich z Donína tituluje "na Dražicích", ale o dva roky později již používá přívlastku "na Benátkách". Také v názvu celého panství převážilo označení "benátecké" nad původním "dražické". Původní donínský zámek tvoří dnešní západní zámecké křídlo. Zda byl zámek postaven přímo na zbořeništi cyriackého kláštera není prokazatelné. Ve stavebních úpravách bylo pokračováno v dalších desetiletích 16. století, fasáda zámecké budovy byla vyzdobena rustikou (1572) a sgrafity s loveckými a mytologickými výjevy, doplněné iluzivními arkádami s figurálními motivy (1599).  

Zásadní stavební úpravy byly provedeny za Jana z Werthu. Ten nechal k původnímu zámku přistavět nové, barokní křídlo. To nyní tvoří hlavní zámecké průčelní křídlo. Obě zámecká křídla měla vlastní vchody a schodiště, v dobových pramenech byly obě budovy rozlišovány - renesanční "starý zámek" a barokní "nový zámek". Kolem zámku byla v polovině 17. století postavena i potřebná hospodářská stavení a celý areál, včetně kostela, byl obehnán zdí se třemi branami. V roce 1656 nové křídlo zámku vyhořelo. Teprve na konci 17. století, když byl majitelem panství hrabě ze Schützenu, došlo k zásadní opravě a přestavbě celého zámku. Tehdy získal benátecký zámek podobu, kterou má dnes. Obě křídla byla propojena, hlavní vchod do zámku spolu se schodištěm byl ponechán v hlavní, průčelní části zámku. Navíc bylo přistavěno třetí křídlo (snad v roce 1702 ), které bylo zároveň propojeno galerií s kostelem. Z doby hrabat ze Schützenu pochází i sousoší kojící Panny Marie, umístěné v blízkosti brány vedoucí na náměstí.

Dalšími plastikami bylo podle dobové módy upraveno okolí zámku za Ignáce Zikmunda z Klenové a Janovic. Autorem některých plastik by mohl být místní rodák sochař František Adámek. Plastikami znázorňujícími Slunce a Měsíc byla doplněna brána vedoucí k bývalým zámeckým skleníkům, dolní brána byla ozdobena alegoriemi Podzimu a Zimy. Další plastiky, zápasící Herakles a Atlas nesoucí zeměkouli, byly umístěny v zámecké zahradě. V polovině 18. století byl postaven i zahradní pavilón spolu s kašnou. Díky stykům hraběte z Klenové s majitelem sousedního panství Lysá hrabětem Šporkem, mecenášem umění a osobitým osvícencem, se do Benátek dostaly i plastiky - karikatury služebnictva. Ty byly snad zhotoveny dílnou M. Brauna a určeny k výzdobě Šporkova zámku Kuks. Trpasličí postavy stály na podstavcích na zdi obklopující zámecký areál. Po 1. světové válce byly odvezeny do Lysé, odkud se pak dostaly do Nového Města nad Metují. Posledních šest "trpaslíků" bylo po restaurování v 50. letech umístěno na zdi zámeckého nádvoří.

Také Příchovští z Příchovic nechali benátecký zámek upravit. Architekt Filip Heger provedl především výrazné rokokové úpravy interiérů zámku, přestavbou prošlo i schodiště.

Od konce 19. století, když se majitelkou zámku stala vídeňská Länderbanka, zámek postupně pustl. Ani poslední šlechtičtí majitelé, Kinští, nevěnovali údržbě zámku potřebnou pozornost - například mobiliář zámku byl Kinskými prodán v dražbě.

Teprve v roce 1920, kdy zámek koupilo město, bylo započato s postupnými opravami a restaurátorskými zásahy. V roce 1937 byla obnovena sgrafita, dosud částečně skrytá pod omítkou. Také interiéry zámku byly z části restaurovány a zámek se stal sídlem městské správy.

Další zásadnější opravy zámku se uskutečnily v 80. a 90. letech, kdy mimo oprav havarijního stavu zdiva, statiky celého zámku a dřevomorkou napadených stropů byla zrestaurována i sgrafitová výzdoba a zásadně upraven dvůr mezi zámeckými křídly.

Nyní v zámku sídlí městský úřad, kanceláře zde má také společnost odpadového hospodářství - AVE CZ odpadové hospodářství, s.r.o.. Ve druhém patře jsou expoziční a depozitární prostory pobočky Muzea Mladoboleslavska z Mladé Boleslavi, dřívějšího městského muzea. Další muzejní expozice - soukromé muzeum hraček pana Jiřího Fialy - je v přízemí zámku.

Kostel Narození Panny Marie – tzv. zámecký       

Byl založen spolu s cyriackým klášterem roku 1349 Janem z Dražic. S velkou pravděpodobností byl během zpustošení přiléhajícího cyriackého kláštera poškozen, je možné, že byl i vypálen. V pohusitském období byl opraven zřejmě jen provizorně. Gotická stavba byla původně vyšší, ale Fridrich z Donína nechal ve 20. letech 16. století původní poškozenou klenbu zbořit a kostel nově zaklenout, a to klenbou výrazně nižší než byla původní.

Další zásadní stavební úpravy kostela proběhly na přelomu 17. a 18. století, kdy byla přistavěna barokní věž s ochozem a celá chrámová loď byla poněkud prodloužena. Vnitřní vybavení kostela pochází především z poloviny 18. století. Ve zdivu kostela se dochovala i řada gotických stavebních prvků, včetně sanktuaria ( výklenek ve zdi pro nádobu s hostiemi) se znakem pánů z Dražic. Pod kostelem je krypta, ve které jsou pochováni i někteří majitelé benáteckého panství, včetně Jana z Werthu. Díky postupným navážkám k vyrovnávání terénní úrovně v zámeckém areálu je podlaha kostela nyní níže, než je současný terén. Pod vrstvami navážek je skryt i hřbitov, kdysi obklopující kostel.

Kostel sv. Máří Magdalény

Byl postaven u tehdejší městské hradby na konci 16. století ve stylu opožděné gotiky. Této sakrální stavbě předcházela kaple stejného zasvěcení, postavená v pohusitském období. Po třicetileté válce zůstal kostel zpustošený, bez liturgického vybavení. Protože dosavadní benátecký farní kostel Narození P. Marie byl zahrnut do uzavřeného zámeckého areálu, stal se kostel sv. Marie Magdalény farním. Po požáru města roku 1664 byl zásadněji přestavěn - bylo vybudováno nové barokní průčelí a celý kostel byl barokně upraven. Také vnitřní vybavení kostela, včetně uměleckých liturgických předmětů, je vesměs barokní a rokokové. K umělecky nejcennějším předmětům patří obraz patronky kostela na hlavním oltáři, zřejmě mylně připisovaný Petru Brandlovi, a cínová křtitelnice od mistrů Jiljího a Matěje z Nového Města pražského, datovaná rokem 1489. U kostela stála zvonice, která však dnes již neexistuje.

Kaple sv. Rodiny na Husově náměstí

Hranolovitá stavba s bohatě členěnými nárožními pilastry a střechou zakončenou osmihrannou lucernou s věžičkou byla postavena ve 20. letech 18. století uprostřed benáteckého náměstí hrabětem Ignácem Zikmundem z Klenové. Náboženským účelům sloužila pouze do roku 1783, kdy byla, v souladu s reformami císaře Josefa II., odsvěcena a zrušena. V roce 1794 chátrající budovu koupil benátecký měšťan Ludvík Černý a daroval ji městu. Kaple byla poté zásadně přestavěna, vnitřní prostor byl rozdělen na přízemí a dvě patra a městský magistrát zde zřídil kanceláře. Také vnější podoba byla pozměněna. Původní velká okna byla zazděna a nahrazena menšími okny v jednotlivých patrech. Přestavěn byl rovněž vchod. Od roku 1795 byla budova bývalé kaple používána jako sídlo radnice, neboť po požáru roku 1769, kdy dosavadní radnice vyhořela, museli benátečtí radní a městští úředníci úřadovat v soukromých domech. Potřebám města sloužila adaptovaná kaple 100 let. V roce 1896 se městský úřad přestěhoval do nových prostor, bývalá radnice byla nejprve pronajata Občanské záložně, po jejím vystěhování do vlastní budovy byly prostory v patrech upraveny na byty a v přízemí byla městská strážnice spolu s obecní váhou.

V současnosti slouží bývalá kaple opět náboženským účelům, je v ní modlitebna Československé církve husitské.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Starých Benátkách (mimo MPZ)

Na místě současného kostela Nanebevzetí P. Marie stávala první sakrální stavba na katastru dnešních Benátek. První písemná zmínka o něm je z roku 1354, ale doba jeho vzniku je mnohem dřívější, pravděpodobně existoval už ve 13. století. Až do husitských válek byl kostelem farním, zdejší fara však zanikla a kostel byl připojen jako filiální k faře novobenátecké. Snad to byla původní kostelní stavba ze 13. či 14. století, která přežila jak husitské války, tak i dobu války třicetileté. Tento kostel byl postaven z dřevěných trámů na kamenné podezdívce, střecha byla kryta šindelem. Dlouhodobě neudržovaná stavba postupně chátrala, až se v roce 1761 zřítila. Již o tři roky později však byl ve stylu jednoduchého rokoka postaven nový zděný kostel. Rokokovému stylu vesměs odpovídalo i jeho vnitřní zařízení.

Zřícenina hradu v Dražicích (městská část Benátek nad Jizerou, mimo MPZ)

Dražický hrad je ojedinělou památkou hradní architektury v Čechách. První písemná zmínka o Dražicích je z roku 1264, ale k vlastnímu založení hradu došlo již o několik let dříve. Zakladatelem hradu na poměrně nevýrazné ostrožně nad Jizerou byl dvořan Řehník z Litovic. V dostavbě nového rodového sídla pokračovali ještě v prvních letech 14. století jeho synové Řehník mladší a Jan. Písemná zmínka z roku 1318 hovoří o tom, že tehdy byl hrad dokončen "se všemi hradbami, domy, střechami, zábradlím a příkopy". V této své první stavební fázi měl hrad podobu lichoběžníku chráněného hradbami, obehnaného příkopem a navršeným valem. Přístup do hradu chránila samostatná okrouhlá věž a kolem nádvoří byly seskupeny jednotlivé budovy - obytný palác i hospodářské zázemí.

Další etapa výstavby hradu je spojena právě s Janem, nejznámějším členem rodu Dražických. Ten se jako pražský biskup Jan IV. během svého dlouhodobého vynuceného pobytu ve francouzském Avignonu seznámil s tamější kulturou a architekturou. Po svém návratu do Čech pověřil členy stavební huti avignonského mistra Viléma, které k sobě do Čech povolal, přestavět jak biskupská sídla v Praze a v Roudnici nad Labem (kde francouzští mistři začali budovat i kamenný most) tak i rodové Dražice. V průběhu 30. let 14. století avignonští stavitelé především zásadně přebudovali starý palác, ke kterému připojili i čtverhrannou věž s kaplí. Nově byl postaven druhý menší palác, další budova - snad hospodářská - byla postavena u hradby, která byla zvýšena. Po všech úpravách vznikl v Čechách dosud nevídaný typ mimořádně výstavného gotického hradu, u kterého se funkce reprezentovat majitele vyrovnala dosud prvotní funkci obranné.

V roce 1424, během husitských válek, byl dražický hrad, tehdy náležející Alešovi Škopkovi z Dubé, vypálen katolickými pány z okolí. Údajně další útok na Dražice byl podniknut roku 1448 vojskem Jiřího z Poděbrad, neboť bratři Jan a Bohuslav z Kunvaldu, majitelé dražického panství, proti němu aktivně vystupovali. Dražice byly sídlem vrchnosti až do 20. let 16. století, kdy si Fridrich z Donína nechal postavit nové sídlo v Benátkách. Hrad pak přestal být trvale obýván a v roce 1599 je při prodeji benáteckého panství císaři Rudolfovi II. uváděn jako pustý.

Kostel sv. Martina v Dražicích (městská část Benátek nad Jizerou, mimo MPZ)

Kostelík, původně zasvěcený sv. Ludmile, své osobní světici, založil a snad i vysvětil biskup Jan IV. z Dražic. Původní jednolodní gotická stavba se v přestavěné podobě dochovala dodnes. První stavební úpravy proběhly v 16. století, přesto kostel postupně přestal být využíván k liturgickým účelům a chátral. Na počátku 17. století jej dal purkrabí benáteckého panství Martin Průšek obnovit a kostel byl nově zasvěcen patronu svého mecenáše, sv. Martinovi. V 18. století byla provedena nová přestavba - bylo zbarokizováno průčelí kostela, přistavěna předsíň a malý přístavek. Podobně jako kaple sv. Rodiny v Benátkách i dražický kostel sv. Martina byl v roce 1783 odsvěcen a zrušen. Roku 1827 byla budova prodána v dražbě a nadále byla používána k různým hospodářským účelům.

Záchranou pro kostelík bylo, že ho po pozemkové reformě získaly Družstevní závody v Dražicích. Díky zájmu ředitele firmy Františka Hofmana provedl Státní památkový úřad odborné ohledání a stavební průzkum budovy kostela. Památkáři objevili pod omítkou fragmenty nástěnných maleb. Ty byly postupně odkryty a zrestaurovány. Také kostel byl opraven a v roce 1926 znovu vysvěcen. Dochované nástěnné malby datované zhruba do doby vlády Karla IV. jsou velmi cennou uměleckou i historickou památkou.  V posledních letech kostel sv. Martina prošel generální opravou krovu, střech, fasád, byly restaurovány gotické malby v presbytáři, probíhají opravy mobiliáře a okolí kostela.

Nejvýznamější osobnosti města

Benda,František

22. 11. 1709 Staré Benátky - 7. 3. 1786 Berlín - hudebník, skladatel

Hudební vzdělání získal jako vokalista, houslista a violista v Praze a v Drážďanech, 1726-32 houslista ve Vídni a ve Varšavě, od 1733 houslista a flétnista a od 1771 koncertní mistr pruské královské kapely v Berlíně. Autor sonát, houslových skladeb a koncertů a symfonií

Benda, Jiří Antonín

30. 6. 1722 Staré Benátky - 6. 11. 1795 Bad Köstritz - hudebník, skladatel

Absolvoval gymnázia v Kosmonosích a v Jičíně, 1742-1750 druhý houslista dvorní kapely v Berlíně, od 1750 dvorní kapelník a skladatel sasko-gothajského vévody. Autor duchovních skladeb, cembalových koncertů a sonát, zakladatel melodramatu (Ariadna na Naxu, Medea) a zpěvoher (Vesnický trh)

Černý, Václav

17. 4. 1929 Nová Huť u Plzně - 2. 5. 2001 Benátky I - keramik

Absolvoval odbornou keramickou školu v Plzni, krátce pak působil v ateliéru Jana Kutálka, 1950-74 technický keramik ve firmě Karborundum v Benátkách nad Jizerou, zároveň učil na LŠU v Mladé Boleslavi, poté samostatný umělec. Věnoval se dekorativní keramice, zejména v podobě figurální plastiky a kachlů.

Kalista, Zdeněk

2. 7. 1900 Nové Benátky - 28. 10. 1986 Praha - historik, spisovatel

Absolvoval filozofickou fakultu pražské univerzity, poté asistent a od 1933 docent čs. dějin na UK v Praze, 1952 odsouzen v procesu s katolickými spisovateli na 15 let vězení, propuštěn 1960, rehabilitován 1966, 1967-1971 mohl publikovat ve vlasti, poté znovu pouze v cizině. V mládí autor sociálně kritických a lyrických veršů po vzoru svého přítele J. Wolkera (sbírky Ráj srdce, Jediný svět), od 30. let psal hlavně vědecké a vědecko-populární publikace z českých dějin (mj. Stručné dějiny československé, 1947, Tvář baroka, 1982, Karel IV. Jeho duchovní tvář, 1971, Století andělů a ďáblů, 1969) a knihy vzpomínek a úvah.

Melka, Čeněk

10. 1. 1834 Nové Benátky - 27. 9. 1922 Cluj (Rumunsko) - malíř

Absolvoval malířskou akademii v Praze, poté se učil v ateliéru J. Hellicha ve Vídni, 1854-58 studoval na umělecké škole v Drážďanech, po studiích učitel kreslení ve šlechtických rodinách v Sedmihradsku, v 70. letech společník Rudolfa Habsburského při jeho cestách a loveckých výpravách, od 1892 profesor kreslení v Cluji. Zpočátku se věnoval hlavně historickým a náboženským námětům, od 70. let maloval krajinné motivy z Karpat, lidové a lovecké scény. 

Novák, Karel

31. 8. 1867 Nové Benátky - 19. 11. 1941 Praha - elektrotechnik, pedagog

Absolvoval pražskou techniku, působil v několika pražských firmách, poté jako vrchní inženýr pražských Elektrických podniků, od 1899 docent a od 1907 profesor elektrotechniky na pražské technice, 1912-13 rektor ČVUT. Autor mnoha odborných publikací a statí, projektant a výrobce přístrojů a pomůcek, iniciátor stavby vodní elektrárny v Dražicích.

Picek, Václav Jaromír

13. 11. 1812 Újezd u Svijan - 26. 11. 1869 Nové Benátky - básník

Absolvoval práva v Praze, působil jako vrchnostenský úředník v Libíně, od 1849 referent okresních úřadů na různých místech, v 60. letech v Nových Benátkách. Autor romanticky pojatých vlasteneckých básnických sbírek Básně, Písně, Písně školní, Písně české, z nichž mnohé byly zhudebněny (Čechy krásné, Čechy mé, Bývali Čechové, Tážete se, proč jsem Slovan). Spoluzakladatel Občanské besedy v Nových Benátkách.

Šnajdr, Ludvík

24. 11. 1839 Nové Benátky - 26. 6. 1913 Praha - archeolog, historik

Absolvoval pražskou techniku, působil jako úředník cukrovarů ve Starých Benátkách, Lysé nad Labem a v řadě dalších míst. Autor knihy "Město Nové Benátky nad Jizerou" (1865), prvního pojednání o historii města a jeho stavebních památkách. Provedl řadu archeologických výzkumů, odlišil slovanskou keramiku od starších období, publikoval mnoho článků v odborných časopisech a několik drobných samostatných brožur. Je do evropských muzeí, v 90. letech dělník na stavbě železnice.

Vaněček, Arnošt

10. 8. 1900 Nové Benátky - 28. 9. 1983 Praha - spisovatel

Pracoval jako bankovní úředník, od 40. let redaktor a filmový pracovník, později svobodný umělec redigoval antologie Američtí básníci (1929) a Litanie z Atlanty (1938). Autor zprvu experimentálních próz (Vor Meduzy, Světlo v zámku), od 50. let především historických a vzpomínkových knih (Barvy století, Hudba Jizery, Rastislavův meč, Králův houslista).

Vrťátko, Antonín Jaroslav

29. 5. 1815 Nové Benátky - 19. 12. 1892 Praha - knihovník, spisovatel

Absolvoval filozofická studia v Praze, poté nedostudoval práva, 1840-51 vychovatel ve šlechtických rodinách, organizátor kulturního života v Nových Benátkách, od 1861 knihovník Muzea Království českého, autor básní a próz a publikací z různých oborů společenských věd