SHS ČMS

Vstup pro registrované:
E Mapa

Brandýs nad Labem – Stará Boleslav

Informace ve zkratce
kraj: Středočeský kraj
katastrální výměra: 0 m2
počet obyvatel: 15 520 (15 520)
Městský úřad: Městský úřad Brandýs nad Labem - Stará Boleslav
Masarykovo náměstí čp. 1, 2, PSČ 250 01,
podatelna@mesto.brandysnl.cz
Telefon: 326 909 111
Starosta / ka: Ing.Ondřej Přenosil
Email: starosta@mesto.brandysnl.cz
Členství ve Sdružení:

Poloha v rámci ČR:

Poloha v ČR

Oficiální web stránky:

www.brandysko.cz

Na území města se nachází:

MPR:
rozloha: 0 m2
počet památek: 121
od kdy:
MPZ:
rozloha: 0 m2
počet památek: 95
od kdy: 10.9.1992

Popis:

Dvouměstí Brandýs n.L.-Stará Boleslav leží na obou březích Labe v úrodné Polabské nížině ve vzdálenosti asi 20 km od hlavního města Prahy. Město Brandýs nad Labem - Stará Boleslav je největším městem okresu Praha - východ a má 15 520 trvale bydlících obyvatel. Podle údaje z 1.3. 2001 bylo zaměstnaných 7 751 obyvatel, z nich za prací z města vyjíždělo 40%., za prací do města dojíždělo 48%. Celkem bylo 8 386 obsazených pracovních míst..

Historie:

Nejstarší pozůstatky osídlení nalezené ve městě nebo v jeho blízkém okolí pocházejí z období 5500 - 4300 př.Kr.
Příchod Slovanů zde dokládají nálezy z 9.století.
Brandýs nad Labem leží na vyvýšené terase nad řekou v otevřené bezlesé krajině.
Pozdější město Brandýs nad Labem vznikalo formou osad při staré zemské obchodní cestě z Prahy do předního přemyslovského správního hradu Staré Boleslavi a dále na sever do Lužice. Dvě předlokační osady byly patrně opevněné, tzv. nižší Hrádek s raně gotickým kostelem sv. Vavřince a tzv. vyšší Hrádek s možná ještě starším raně gotickým kostelem sv. Petra. Cesta vedla údolím Vinořského potoka mezi oběma Hrádky, opěrnými body, střežícími přístup k brodu přes Labe. Na vyšším Hrádku stávala tvrz (hrádek), která byla vybudována snad za Jana z Michalovic a existovala i po vybudování hradu.
V první písemné zprávě o Brandýse nad Labem pocházející z roku 1304 je zmiňována ves Hrádek (společné jméno pro vyšší i nižší Hrádek) u trhové vsi Brandýs s kostelem sv. Petra. Za krále Václava II. se přechod přes Labe dostal do moci Jana z Michalovic (zemřel roku 1306), který zřejmě inicioval zásadní urbanistickou proměnu zdejší sídelní aglomerace v letech 1290 - 1304. Na skále západně založil od staré tvrze pevný hrad, který se stal střediskem nového brandýského panství. Členitý terén nižšího a vyššího Hrádku však neposkytoval dobré možnosti pro další sídelní rozvoj, městečko Brandýs bylo proto vysazeno na rovinaté ploše jižně od údolí potoka mezi oběma Hrádky.
Zvláštností v uspořádání osídlení je skutečnost, že se vznikem městečka Brandýs nedošlo ke splynutí se starší vsí. Hrádek s kostelem sv. Petra zůstal nadále samostatnou obcí s vlastním rychtářem a patřil až do husitských válek pod původní vrchnost - kapitulu v Sadské, později v Praze. Teprve po roce 1420, po dobytí husity, byl, zprvu zástavně, připojen k brandýskému panství. Hrádek jako samostatná obec zanikl až roku 1559 sloučením s městečkem Brandýs. V roce 1581 povýšil císař Rudolf II. Brandýs na komorní město. V letech 1568 - 69 byl M. Borgorellim vybudován renesanční kamenný most do Staré Boleslavi, a mezi léty
1600 - 1604 byl opravován a postaven nový dodnes dochovaný kamenný most přes mlýnské rameno. Most přes vlastní řeku byl rozšířen roku 1841 a roku 1931 nahrazen novým mostem.
. Labská niva je v okolí Staré Boleslavi Ši¬roká přes 1 km, zde však do ní vybíhá úzký klín vyššího písčitého terénu, vyvýšeného o 3-5 m. který tuto vzdálenost zkracuje na méně než polovinu, což předurčilo boleslavsko-brandýský prostor jako mimořádně vý¬hodný přechod dálkové cesty, později zvané Žitavské..
V roce 1960 se ze dvou původně samostatných měst stalo dvouměstí Brandýs nad Labem - Stará Boleslav.

Současnost:

www.brandysko.cz
www.infocentrum-brandysko.cz

Příslušné NPÚ:

Členství v dalších seskupeních (mikroregion atd.):

Památky

1. Kostel Obrácení sv. Pavla

Původně bratrský sbor, postavený v letech 1541 - 42 Mateo Borgorellim. Sbor Jednoty bratrské vznikl v Brandýse za Krajířů z Krajku. R. 1512 se v Brandýse konal sjezd starších, po r. 1530 byl Jednotě odevzdán tento nově postavený kostel. Bratrská obec byla zlikvidována r. 1547 po převzetí panství královskou komorou, její členové museli odejít do vyhnanství do Polska a sbor byl změněn v katolický kostel Obrácení sv. Pavla. V 1.1574 - 77 postavena věž a kostel opravován, úpravy v období raného baroka, r. 1753 postavena nová věž - zvonice opodál a kostel barokně přestavěn. Obnoven r. 1900 (osazen nový pseudogotický portál na průčelí a na klenbě hlavní lodi vytvořen nový vzorec maltové sítě žeber), restaurován r. 1942.

Zvonice u kostela Obrácení sv. Pavla

Zvonice byla postavena v r. 1753 při barokní přestavbě kostela Obrácení sv. Pavla. Na plánu z r. 1842 je zakreslena v dnešním půdorysu.

Hranolová dvoupatrová stavba, s cibulovou bani s tamburem se zamřížovanými okénky. Krytina střechy pozinkovaný plech. Fasáda členěná lizénovými rámci s vykrajovanými rohy. V1 .p.oválná okna, do ulice slepé, ke kostelu a k faře otevřená. Okna dřevěná, dřevěná, dělená na 4 díly, zasklená šestihrany do olova. Bohatě profilovaná hlavní a kordonová římsa, kolem oken profilované šambrány s volutami. Ve 2. P. okna vysoká, s půlkruhovým záklenkem, dřevěná, žaluziová, na všech stranách. Vstup ze strany od kostela, dřevěnými dveřmi ze šikmo kladených fošen - asi z 19. stol., s půlkruhovým záklenkem, s jednoduchou šambránou.

  2. Kostel sv. Vavřince

- Na Nižším hrádku -

Kostel je raně gotického původu z konce 13. století, byl upravován ve 14. století, v rané renesanci a baroku, předsíň kostela je až z druhé poloviny 18. století. Roku 1785 byl kostel zrušen a přestavěn, obnoven pro potřeby Československé církve husitské po světové válce.

Kostel je situovaný na mírně se zvedajícím návrší, skládá se z širší obdélné lodi a čtvercového presbytáře. Východní nároží presbytáře stejně jako nároží lodi podpírají šikmé jednou odstupňované pilíře. Dochovaly se tři gotická lomená okna s šikmým ostěním: v průčelí a ose presbytáře a menší okno v jižní zdi lodě. Ostatní okna jsou půlkruhová barokní. V ose západního průčelí je menší valené zaklenutá předsíň kryjící půlkruhový ploše profilovaný raně renesanční portál.

Loď kostela je plochostropá, presbytář zaklenut jedním polem křížové klenby bez žeber. Hrotitý vítězný oblouk je z červených kvádrů. Na stěnách zbytky gotický fresek s náboženskými výjevy (Smrt Panny Marie, Madona mezi sv. Petrem a Pavlem, alegorie Církve, Nejsvětější Trojice, sv. Anufrius a pás figurálních výjevů se sv. Kateřinou.

3. Kostel sv. Václava ve Staré Boleslavi

Jedná se nepochybně o jednu z nejznámějších kulturních památek, kterou stojí za to ve Staré Boleslavi navštívit. V současné době se kostel sv. Václava nachází na místě, kde původně stával kostelík sv. Kosmy a Damiána, před nímž byl roku 929 či 935 zavražděn kníže Václav spiklenci jeho mladšího bratra Boleslava. V první polovině 11. století byl kostelík zbourán
a na jeho místě byl Břetislavem I., jemuž se přezdívá „český Achilles“, založen zděný kostel spolu s kolegiátní kapitulou. K jeho vysvěcení došlo roku 1046, čímž značně vzrostla prestiž Staré Boleslavi. Nicméně se z něj zachovala jen část tzv. Vrábské kaple, ve které se nachází vyobrazení smrti sv. Václava. Ve 12. století byl zděný kostelík zbourán, načež byla vybudována trojlodní románská bazilika, která stojí dodnes, i když se nevyhnula husitským vojskům, během jejichž řádění utrpěla značné škody. Podoba současné baziliky je výsledkem četných přestaveb z dob gotiky, renesance, avšak baroko převládá. Interiér kostela nabízí k vidění nádherný Pašijový cyklus deseti obrazů ze 17. století. Jedná se o repliky Karla Škréty. Pozornosti návštěvníků by neměla ujít ani tzv. svatovojtěšská rukavice s vyšívanými obrazy, která pochází ze 14. století. Za zmínku stojí i kostel sv. Klimenta. Jednolodní románská stavba se nachází hned vedle kostela sv. Václava a spolu s kryptou sv. Kosmy a Damiána (pozůstatek po kostelu sv. Kosmy a Damiána) jde o vůbec nejstarší stavbu ve Staré Boleslavi, jejíž počátky sahají až do 11. století.

4. Zámek

Areál zámku se rozléhá na skalnaté vyvýšenině východně od města na břehu Labe. Údolím původně vedla hustě osídlena od dob neolitických,  lužická cesta z Prahy k zatopenému převozu středem hrádku a odtud dále k severnímu pobřeží a k Balt­skému moři. V době rozkvětu boleslavské kapituly byl vystavěn most přes Labe, k jeho obraně vznikla na skalnatém prostoru tvrz pocházející ze 13.století, koncem 15. století rozšířená na hrad.

Nepravidelný čtyřkřídlý komplex budov s hranolovou věží v severozápadním  nároží, uzavírající vnitřní dvůr vznikal postupně. Nejstarší je severní křídlo s věží, pravděpodobně zbytek původní tvrze.  Východní část vystavěla a těsný zámek přestavěla paní z Krajku na počátku 16.století, jak připomíná její Šellenberský znak pod velkým oknem sálu.

Za Rudolfa II. byl zámek přestavěn a rozšířen o pavlač na severní straně a krátké jižní křídlo. Ve 40.letech 16.století přistavěl M. Borgorelli severozápadní nároží s věží, v letech 1548-54 a spoluúčasti stavitele Paolo della Stella přistavěno západní arkádové křídlo.V této podobě hrad vyhořel roku 1552. Opravy po požáru vedl M.de Vaccani. V letech 1563-65 bylo dostavěno jižní dvoupatrové křídlo. Během třicetileté války byl hrad sídlem vojenských posádek a velmi zpustl. Od 2. poloviny 80.let 16. století až do roku 1652 vznikaly průběžně pro Rudolfa II., jež zde zřídil císařský dvůr-letohrádek, míčovna, ozdobná zeď  terasy v zahradě, s kterou byl součastně upravovaný zámek spojen krytou chodbou Rudolfinkou.

Stavby v zahradě byly prováděny za třicetileté války roku 1636. Po smrti Rudolfa II, přestal být zámek panovnickým sídlem a velmi zchátral.

Další opravy zámku nařídil Karel VI.a svěřil přestavění staviteli Fr.Maxmiliánovi Kaňkovi, císařskému architektovi. Ten v letech 1722-29 nechat upravit a rozšířit předhradí, přepažil 1.patro západního a severního křídla ve dvě podlaží a zřídil portál v nádvoří. Roku 1736 zničil a zapálil blesk věž, která byla zakončena novou měděnou bání. Roku 1740 byl přestavěn sál v 1.patře severního křídla na zámeckou kapli, v jose­fínské době byly ve 2.patře zřízeny byty pro vysloužilé důstojníky.

Roku 1833 nechala Karolina F.Z. z Berry zámek přestavět.Tehdy byla zničena kaple tří králů a přeměněna v kancelář.

Roku 1873 byly dostavěna horní dvě patra věže a sňata báň a nahrazena novou sedlovou střechou.

V 19.století sloužil zámek jako vojenská nemocnice, později berní úřad. Roku 1860 přešel do majetku toskánských Habsburků, kteří se v 1.patře v tzv. "císařských komnatách" trvale usídlili.

Od roku 1907 zde pobýval arcivévoda Karel, pozdější císař Karel I. Po roce 1918 přešel zámek do majetku Československého státu, stal se sídlem úřadů a obydlím státních zaměstnanců.

Stav zámku v minulé éře byl neutěšený, s minimální údržbou, zámecká kaple v severním křídle byla přeměněna na archív. Tehdejší využití lesnickým ústavem a Městským muzeem nevyhovovalo ani z hlediska uživa­telů, ani z hlediska ochrany památkového objektu.

V roce 1995 se město rozhodlo převzít zámek do svého vlastnictví.

Zámek je obklopen parkem s dochovanou renesanční dispozicí, založeným za

východním příkopem v 16.století.

Z původní terasovité zahrady, později barokně upravené se dochovala jen

renesanční ozdobná zeď terasy se schodištěm, nikami, kašnou a balustrádou.

Brána do obory je datována rokem 1678.

Původně dělil zámek od nádvoří hluboký příkop překlenutý zdvihacími mosty, později kamenným klenutým mostem.

Z původních tří bran vedoucích do zámku se dochovala pouze severní, gotická, kterou vedla cesta od řeky nedaleko dnešního mostu. 

5. Arnoldinovský dům - čp. 97, Oblastní muzeum -

Masarykovo nám. - původně obytný měšťanský dům –

Muzeum bylo založeno jako spolek pro sbírání památek a uchování starožitností pod názvem Okresní jednota muzejní dne 2. 6. 1911. V budově je umístěna stálá expozice „Brandýsko v proměnách času“. V přízemních sálech pořádá muzeum další tématické výstavy či přednášky. 

Dům zv Arnoldinovský je pozdně renesančního původu, postaven v 16 stol. V 1. pol. 17. stol. |e] koupil rytíř Matyáš Arnoldin z Klorenštejna, sekretář dvorské komory, podle nějž je dům nazýván. Jde o velmi hodnotnou architektonickou památku s dochovanou vnitřní půdorysnou dispozici a zčásti architektonickým vybavením. Prodělal úpravy klasicistní a ve 20. stol. Dvorní křidlo patrně mladší, avšak min. klasicistní. Na plánu stabilního katastru z r. 1842 je zděný dům stejného půdorysu, včetně dvorního křidla. Od r. 1989 zde sídlilo Okresní muzeum Praha východ, nyní Městské muzeum. V té době proběhla stavební restaurace, v jejímž rámci byla odstraněna dvomi pavlač z 19. stol a dům navrácen do renesančního stavu. 

6. Zámecký pivovar - čp. 405

Mohutná  zčásti  jedno,  zčásti dvojpodlažní   budova situovaná přímo nad řekou podélného lehce  zalamujícího se  půdorysu,  ve  své  západní  části  rizalitově předstupující do ulice s kratičkým drobným křidélkem vysunutým nad vodou směrem  ke mlýnu.  Raně barokní fasáda  s ležatými a kamennými ostěními   s uchy ve čtyřech rozích,   Nad portálem z ulice kartuš s nápisem připomínajícím    obnovu za sládka Josefa Klora na  sklonku 18. století. Lichoběžné štíty, polovalbová střecha.

Východní   u  západní   část  pivovaru   jsou rozvrženy traktově - mělký  valeně klenutý   trakt  uliční   a širší dvoulodní trakt  střední, střed má rozvrh trojtaktu. 

Pivovar je převážně dvojpodlažní, jen velký dvojlodní severozápadní prostor vystupuje přes dvě podlaží. Vytvořil se tak mimořádně pozoruhodný prostor. Všechny místnosti jsou klenuty valeně, valeně s výsečemi a křížově do hranol. pilířů. Dlouhá chodba pod silnicí spojuje pivovar s prostorným valeně zaklenutým sklepem asi 8 m vysokým.

Pivovar je raně barokní stavba z doby po r. 1851.

7. Městský úřad

Masarykovo náměstí 1

Dědičná rychta - sídlo vrchností dosazovaného rychtáře, doložená písemně r.1379 a existující do začátku 16. století stávala na severní straně náměstí, v místech domu čp. 20. Jako radnice sloužil pak dům na náměstí, který město získalo r. 1508 pro solnici, (zřejmě již v místech dnešní staré radniční budovy), záhy byla vystavěna radniční věž, později snesená. Radnice byla zničena r. 1639, do r. 1661 opravena, znovu poškozena r. 1740, roku 1742 zbarokizována. Na plánu stabilního katastru z roku 1842 je zakreslena budova stejného půdorysu jako dnes. Hlavní křídlo do náměstí je zřejmě ve zdivu barokní, radikálně přestavěno klasicistně patrně r. 1837, při čemž bylo zazděno podloubí. Široké křídlo do ulice Karla Tájka bylo přistavěno r. 1839, počátkem 20.století byla budova secesně upravena. Radnice byla dále novodobě upravována ve 20. století a v posledních letech opravena.

8. Mlýn - čp. 389

Skupina dvou budov oddělených uličkou, obě mají romantické fasády z r.1860. Severní objekt při řece vyhořel. Jižní má vně i uvnitř ráz přestavby v letech 1850 – 60. Do západního průčelí zdi jsou v horním patře jižního mlýna zazděny kameny s letopočty 1756, 1860, 1933, jež vyznačují data přestaveb.

Stropy  pater pocházejí dosud z poslední velké přestavby s pozoruhodnými  tesařskými detaily   (trámy, dřevěné válcové sloupy a j.)

Zcela vpravo dispozice je nad překlenutým náhonem mohutný prostor s půloválnou kamennou valenou klenbou s vrcholnicí kolmou k mostu. Klenba pokračuje i v dalším východnějším prostoru. 

9. Staroboleslavská brána

Oblastní muzeum také spravuje Staroboleslavskou bránu, což je původně gotická brána ze 14. století, barokně upravená. Je zde stálá expozice „Obraz dějin v archeologických a historických pramenech“.

Brána byla původně dvoupatrová, teprve pozdější úpravou na sýpku vznikla tři podlaží. Brána je gotická, má lomené portály, průjezd je sklenut křížovou chodbou bez žeber. Východní brána byla až do roku 1934 jedinou komunikační spojkou s náměstím. Teprve tehdy byl probourán objezd.

10. Chrám Nanebevzetí Panny Marie

Mariánské náměstí

Dominantou mariánského náměstí je chrám Nanebevzetí Panny Marie, který pochází ze začátku 17. století. Chrám zbudoval na podnět císařovny Anny vlašský stavitel Giaccomo de Vaccani ve slohu nejranějšího baroka. Původně na tomto místě stával kostelík Matky Boží a Panny Marie, zbudovaný asi koncem 11. století. Protože byl kostelík malý, byla za ním vybudována dřevěná kaplička, v níž byl umístěn reliéf Madony, vytepaný z tzv. korintského kovu.

Areál kostela Nanebevzetí P.Marie se nachází na bývalém předhradí ve východní části historického jádra Staré Boleslavi, kde byl připomínán kostel P.Marie  již roku 1099. 

12.Významné  osobnosti


Brandýské Polabí  přirostlo k srdci celé řadě umělců, kteří tu nalézali inspiraci pro svou tvorbu v době nedávné i v současnosti. Zajížděl sem malovat největší z českých impresionistů Antonín Slavíček, jehož strýc téhož jména býval v Brandýse farářem a ve Staré Boleslavi kanovníkem, a rodinná pouta vázala k Brandýsu i dalšího významného krajináře Mařákovy školy Ferdinanda Engelmüllera, profesora pražské akademie. Při častých návštěvách za místními umělci tu město a zámek fotografoval Josef Sudek.
Výběr nejznámějších  osobností výtvarného umění a architektury začíná u umělců renesance, kteří ve městě  Brandýse nad Labem a Staré Boleslavi zdomácněli a zanechali zde svá stavitelská díla - rodák z italského Milána Matteo Borgorelli /asi 1510-1572/, na celý život usazený v Brandýse a zvaný Mistr Mates, a Ettore de Vaccani, známý jako Hektor Vlach. Třetím vyznaným starousedlíkem se pak stal Jakob Seisenegger /1505-1567/, dvorní malíř císaře Ferdinanda I.

V Brandýse od dětství usazený malíř František Xaver Procházka /1887–1950/, známý tvůrce didaktických obrazů zvířat, tu vedle množství krajin a pohledů na město a jeho zákoutí vytvořil i celou řadu zdařilých portrétů osobností z doby  přelomu 19. a 20. století. Polabské motivy jako celoživotní téma ztvárňoval ve svých obrazech nezaměnitelné poetiky nestor malířů české moderny 20. století, brandýský rodák Vilém Plocek /1905-2001/. Dalším rodákem  byl také krajinář, absolvent prvního ročníku Nejedlého speciálky akademický malíř Josef Olexa /1901-1983/. Spolu s nimi zde tvořili sochař Antonín Štrunc /1871-1947/  a v 2. polovině století dvacátého akademičtí malíři Václav Dlouhý /1923-1989/ a doc. Ladislav Leitgeb / 1920–2005 /, profesor výtvarné pedagogiky , akademičtí sochaři Antonín Kostřík /1930 /, keramik, a  Svatopluk Machar /1921–2003/, žák Wagnerův, tvůrce komorních plastik. V rodném Brandýse dnes také tvoří malířka a grafička Jaroslava Bičovská /1945/.      
Více: Loyda-Špaček: Hlas domova 2, výtvarné umění a architektura našeho Polabí, Čelákovice 2000

Hudba byla v brandýském Polabí múzou hojně a slavně od nepaměti reprezentovanou celou řadou vynikajících osobností. Se Starou Boleslaví jsou spojeny jedny z prvních záznamů o hudbě v Čechách vůbec – o liturgických zpěvech v legendách o sv. Václavu. U počátků české hudební kultury stojí také postava pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna.  Na Brandýském zámku pobývali další pozoruhodní hudební skladatelé, jimiž byli sami habsburští císaři Ferdinand III. a Leopold I. V nedalekém Novém Vestci zkomponoval v polovině 20. století svá poslední díla Josef Bohuslav Foerster.
Brandýským rodákem byl proslulý flétnista Antonín Paladius / 1798–1813 / a vynikající hudební skladatel generace Národního divadla Karel Šebor / 1843–1903 / , jehož tvorba operní, symfonická, komorní i písňová jej řadila spolu s Bedřichem Smetanou k největším talentům své doby. Hudební život zdejších orchestrů, pěveckých a divadelních spolků byl spjat s činností hudebních škol Josefa Krska /1837–1890/, Josefa Cyrila Sychry
/1859–1935/ a Josefa Čeňka Klazara /1890–1965/. Žákem posledně jmenovaného učitele byl také hudební skladatel Václav Trojan /1907–1983/, který ve Staré Boleslavi prožíval své dětství a mládí. Staroboleslavský rodák Josef Klazar /1929/, hudební skladatel a varhaník, je pokračovatelem školy svého otce. Ze Staré Boleslavi pochází také Ludmila Ledecká /1951/ , primabalerina brněnského divadla. V Brandýse nad Labem a ve Staré Boleslavi jsou doma také pěvkyně, sestry Marie a Marta Cihelníkovy /1942/ i další představitelé hudebního interpretačního umění, kteří dosáhli pozoruhodných úspěchů v zahraničí. Významné hudební tradice města však svou mezinárodní proslulostí završuje houslový virtuóz Čeněk Pavlík / 1955/.
Více: Králík J.: Hudebníci v brandýském Polabí

Brandýské Polabí je rodným i zamilovaným krajem předních postav české literatury, krásné i odborné. Na nedalekém toušeňském Hrádku, putuje od sv. Václava ze Staré Boleslavi, sepsal část své latinské Vita Caroli císař a král Karel IV. Místopis Staré Boleslavi tu na počátku 19. století sestavil František Ignác Halaška, rektor pražské university a zdejší kapitulní probošt. S humorem zachytil život Židů v brandýském Polabí spisovatel Vojtěch Rakous / Adalbert Österreicher, 1862-1935/. Literární ambice učitelské reprezentují Josef Zdeněk Stehlík /1889-1926/ zakladatel a redaktor vlastivědného sborníku Naše Polabí, Vojta Beneš /1878-1951/, učitel publicista, spolupracovník svého bratra, prezidenta Edvarda Beneše, i Josef Kožíšek /1861-1933/, autor poetických čítanek pro nejmenší. Za častých pobytů psal v zahradách brandýského zámku verše své Magdaleny básník Josef Svatopluk Machar
V Brandýse nad Labem prožil svůj plodný život spisovatel Eduard Petiška /1924 - 1987/, jehož rozsáhlá tvorba básnická i prozaická se svojí nadčasovou kvalitou řadí k předním dílům české literatury 2. poloviny 20. století, a dočkala se řady vydání i překladů do  světových jazyků.V Brandýse nad Labem žijící spisovatel Stanislav Rudolf /1932/ je autorem řady próz pro mládež, z nichž nejpopulárnějším dílem se stal Metráček díky své filmové podobě. Básnířka a překladatelka makedonštiny Jarmila Stoičevská /1949/ i básník, prozaik a divadelní autor Eduard Martin /1951/, oba místní rodáci, mají na svém kontě nemálo literárních počinů a vydaných sbírek, a k nim se dnes řadí generačně mladší, ale literárně stejně úspěšný brandýský občan Petr Kukal /1970/, svou tvůrčí orientací především lyrický básník. Staroboleslavský rodák Vladislav Mareš /1925-2004/ svou pozoruhodnou tvorbou životopisných próz dobře reprezentuje spisovatelské snahy regionálních autorů.

Svět vědy byl na Brandýse reprezentován předními osobnostmi také už za časů rudolfinské renesance, kdy tu na císařském dvoře pobýval astronom a astrolog Tycho Brahe a Tadeáš Hájek z Hájku. Kanovníkem staroboleslavské kapituly býval kronikář a obránce jazyka českého, jezuita Bohuslav Balbín  a další zdejší vynikající postavou byl představitel humanistické vědy a literatury, exulant Pavel Stránský /1583-1657/, rodák z nedaleké Zápské Stránky, autor díla Res publica Bojema / O státě Českém, Toruň, 1643/.
Brandýským rodákem byl matematik a fyzik, univerzitní profesor a zakládající člen České společnosti nauk Jan Tesánek /1728-1788/. Na přelomu 19. a 20. století se ve světě vědy stal známou a uznávanou osobností majitel brandýského zámku arcivévoda Ludvík Salvátor /1847–1915/ z rodiny Toskánských Habsburků. Zanechal rozsáhlé spisovatelské dílo v řadě oborů, od geografie po lingvistiku, a výsledky jeho vědecké činnosti, archeologické i přírodovědné sbírky ze zámku Brandýs nad Labem, kde arcivévoda také zemřel, obohatily v prvních letech Československé republiky fond Národního muzea. V téže době v Brandýse nad Labem žil a pracoval rodák Justin Václav Prášek /1853-1924/, historiograf a orientalista , autor rozsáhlého díla o  brandýském okresu. Svoji úspěšnou činností vynálezeckou se zařadil k oboru technických věd i brandýský továrník František Melichar /1842-1907/.
Na poli  moderní vědy 2. poloviny 20. století neopakovatelným způsobem vynikl staroboleslavský rodák, světoznámý astronom RNDr. Antonín Bečvář /1901–1965/, tvůrce hvězdných atlasů a zakladatel observatoře na Skalnatém Plese, jeden z mála vědců v národním i světovém měřítku, jejichž jméno nese jeden z  kráterů na Měsíci a jedna z nově objevených planetek. Bečvářovo astronomické dílo je podnes užíváno observatořemi po celém světě. V Brandýse nad Labem, kde žil a pracoval, zůstala zachována jeho první hvězdárna.
Více: Loyda-Špaček, Hlas domova 1, Čelákovice 1996

Město Brandýs nad Labem – Stará Boleslav bylo působištěm vynikajících osobností v oblasti sportu, z nichž k nejznámějším patří Emil Zátopek, který na lehkoatletickém stadionu v Houštce překonal 17 rekordů - ale  málokdo dnes už ví, že na staroboleslavském hřbitově odpočívá jeden ze  zakladatelů Sokola Rudolf kníže Thurn-Taxis, pán z Troskova.
Slavným brandýským rodákem pak byl František Nekolný /1907-1990/, olympijský vítěz a mistr v boxu ve velterové váze. Sportovní slávu města po celá léta svými úspěchy šíří zejména reprezentanti armádního vodního sportu, olympionici a mistři světa, dnes zejména místní rodáci Jaroslav Volf /1979/, Ondřej Štěpánek /1979/ a Ondřej Synek /1982/ a s nimi Marek Šenk /1974/, mistr Evropy v raftingu. K nejmladší generaci úspěšných sportovců patří brandýský rodák Michal Machota /1991/, mistr profesionální ligy a mistr světa, žák školy bojových umění Taek Won Do – Kwang Gae v Brandýse nad Labem.

Historické vojenské tradice slavného posádkového města Brandýsa nad Labem a Staré Boleslavi do polabského kraje přivedly celou řadu známých a výtečných vojenských osobností. Byli jimi vojevůdci a generálové Daun, Laudon, Lacy či Schwarzenberg a jiní v dobách monarchie.
Z doby historicky nedávné jsou s městem pevně spjati hrdinové bojů II. světové války, armádní generál Alois Liška /1895-1977/, generálporučík Jaroslav Selner /1906- 1973/, generálmajor Emil Strankmüller /1902–1988/ a generálporučík Tomáš Sedláček /1918/. Brandýský občan, pilot plukovník in memoriam Jiří Macháček /1915-1941/ položil život za vlast v letecké bitvě o Anglii.