SHS ČMS

Vstup pro registrované:
E Mapa

Litoměřice

Informace ve zkratce
kraj: Ústecký kraj
katastrální výměra: 0 m2
počet obyvatel: 25 687 (25 687)
Městský úřad: Městský úřad Litoměřice
Mírové náměstí 15/7
412 01 Litoměřice
radnice@litomerice.cz
Telefon: 416
Starosta / ka: Mgr. Ladislav Chlupáč
Email: ladislav.chlupac@litomerice.cz
Zástupce pro Sdružení: Mgr. Petr Hošek
Email: petr.hosek@seznam.cz
Členství ve Sdružení: od 9. 8. 1991

Poloha v rámci ČR:

Poloha v ČR

Památka UNESCO:

-

Na území města se nachází:

MPR:
rozloha: 104 m2
počet památek: 127
od kdy: 27. října 1978
MPZ:
rozloha: 0 m2
počet památek: -
od kdy: -

Popis:

Poloha města a správní vývoj:

Území MPR Litoměřice je složeno z několika prostorově samostatnějších částí. Členění je dáno dlouhodobým stavebním vývojem ve vyjímečných přírodních podmínkách. Členitý terén jižních svahů Českého středohoří v kontrastu s rovinou Polabí, vodní hladinou na soutoku Labe a Ohře, vše dotvářené bohatou zelení vinic, sadů a zahrad, spolu s množstvím stavebních památek, zde vytvořily prostředí města s pevně provázanou funkční skladbou.

Litoměřice náleží mezi nejstarší česká města. Vznik tohoto královského města spadá mezi roky 1219 a 1228 (nelze více zpřesnit). Královské město si od 13. do 17. století udrželo dominantní postavení mezi městy celé severní poloviny Čech. Důkazem je množství práv a privilegií, jimiž je různí čeští panovníci, včetně Karla IV., obdařili. Nejzávažnější bylo právo skladu a právo mílové. V oněch dobách Litoměřice byly jedním z nejdůležitějších říčních přístavů na Labi.

Historie:

Historie a současnost města:
Litoměřice jsou městem střední velikosti (cca 26 000 obyvatel), které plní úlohu především správního, kulturního a obchodního centra regionu Litoměřice. Leží na území chráněné krajinné oblasti Českého středohoří. Jsou součástí euroregionu Labe.
Zvláštní urbanistické konfigurace historického jádra je dána historickým celkem biskupství odděleného od vlastního města pokratickým potokem, osídlením původních osad, dnes zahrnutým do předměstí a někdejším opevněním městem. Tento konglomerát sídelních historických útvarů určil značnou rozsáhlost městské památkové rezervace v Litoměřicích.V roce 1655 se město stalo centrem nově zřízené litoměřické diecéze. Za komunistického režimu zde také sídlila Teologická a bohoslovecká fakulta. Převážně české Litoměřice zažívají po porážce stavovského povstání (1620) příliv německého etnika v menší míře také italského. Přesto je čeština stále hlavním jazykem, a to až do tereziánských a josefínských reforem (od r.1739 proniká němčina do městských knih, od r.1775 byla němčina vyučovacím jazykem městské školy). Od roku 1852 mělo město status okresního města. Až do roku 2002 zde sídlil okresní úřad, kdy byly okresní úřady zrušeny. Dnes jsou obcí s rozšířenou působností .
Město a jeho okolí je též velmi známé jakožto významné zemědělské centrum. Celostátně je známé především tradičním ovocnářstvím a zelinářstvím provozovaným prakticky na celém území Litoměřicka. Také proto je okolní úrodný kraj v dolním Polabí i Poohří lichotivě označován jako Zahrada Čech. Litoměřice, díky své poloze a teplému klimatu, leží v tradiční vinorodné oblasti. Pěstování vinné révy a následná výroba vína má ve městě velkou tradici, stejně tak je tomu i v několika dalších okolních vinařských obcí , které se nachází nedaleko od města směrem po proudu řeky.

Více na: http://www.litomerice.cz/cz

Současnost:

Současnost města
Litoměřice se po roce 1989 bouřlivě rozvíjejí. Došlo k přeměně historických objektů v centru města i jeho okolí. Za přispění Programu regenerace MPR a MPZ byly domy citlivě zrestaurovány, komunikace v centru opět předlážděny kamennou dlažbou. Z prostředků EU Programu Phare bylo město plynofikováno a byla dobudována kanalizace. Za pomoci dotací MZ ČR byl dokončen také vodovodní řád. Postupně se rovněž rekonstruují komunikace. Díky Programu regenerace panelových sídlišť se podařilo rozšířit počet parkovacích míst. V centru města bylo v roce 2005 postaveno nové parkoviště a parkovací dům v prostorách bývalého pivovaru. V roce 2007 byla na katastru města dokončena Labská cyklistická stezka. Pět základních škol má nová sportovní hřiště, změny se dotkly i většiny mateřských škol. Byla dokončena stavba Parku U Hvězdárny v bývalých prostorách technického dvora pivovaru. V centru města vznikla oáza klidu s jezírky s tekoucí vodou, růžovou zahradou, hřištěm na pétanque a zahradním posezením.
Za pomocí Ministerstva práce a sociálních věcí byl postaven domov důchodců pro 108 seniorů v centru historického jádra na Dómském pahorku. Nejvýznamnější dopravní stavbou regionu je bezesporu Západní most přes Labe. Jedná se strategický most, který je projektován tak, aby je neohrozila ani povodeň v rozsahu záplav z roku 2002. Společně s ním vznikla i nová komunikace ve městě, která přivede obyvatele severní části města přímo na dálnici D8.
Město je rovněž propagátorem alternativních zdrojů energie. Mnoho škol využívá ohřev vody ze solárních kolektorů, část radnice je vytápěna tepelným čerpadle. Největší projekt tohoto druhu je však právě dokončený a vyhodnocený geotermální vrt v areálu kasáren. Na základě výsledků průzkumu se zde plánuje geotermální elektrárna.
Litoměřice mají platný územní plán z roku 2009. Potřeba vytvoření nového územního plánu byla vyvolána vyhlášením nového záplavového území toků Labe a Ohře a opuštěním areálů kasáren armádou ČR.
Mezi největší projekty patří geotermální projekt, dostavba zimního stadionu a Svatostánek Českého vinařství – rekonstrukce gotického hradu: Tyto projekty jsou financovány z ROP a budou dokončeny v roce 2010.

Příslušné NPÚ:

Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ústí nad Labem

Členství v dalších seskupeních (mikroregion atd.):

Sdružení historických sídel Čech , Moravy a Slezska http://www.shscms.cz/
Svaz měst a obcí České republiky http://www.smocr.cz
Euroregion Elbe/Labe www.euroregion-elbe-labe.eu/cz/kontakt/sekretariat-eel/

Nejvýznamnější památky ve městě: 

Většina místních památek je součástí městského památkového okruhu – doporučené prohlídkové trasy města. Webová prezentace - http://www.litomerice.cz/cz

 

1. Základem je budova gotické radnice -  poprvé doložené roku 1397. Zbytky jsou zachovány v obloucích podloubí. Po požáru města r. 1537 byla vážně poškozena. V letech 1537-39 byla mistrem Pavlem a po jeho smrti mistrem Jiřím přestavěna v renesančním slohu. V roce 1662 byly sníženy střechy. Na severním rohu radnice je umístěna na pilíři kopie renesanční, nejstarší exteriérové plastiky ve městě (r.1539), tzv. Rolanda v podobě divého muže s kyjem, jako symbolu obchodu a trhu. www.muzeumlitomerice.cz

 

2. Mariánský sloup (morový) - v roce 1680 postihl město, stejně jako celou zemi velký mor. Na památku a z vděčnosti za překonání této morové epidemie, při níž zemřelo asi 400 osob, bylo v letech 1681-85 dle návrhu Giulia Broggia sochařem Abrahamem Kitzingerem z Děčína a litoměřickými kameníky Andreasem Koldererem a Ambrožem (Ambrosio) Waldem postaveno barokní sousoší. Mariánský sloup byl vysvěcen již 13.4. 1681.  http://www.litomerice.cz/cz

 

3. Gotické dvojče - je nejstarším zachovalým měšťanským domem ze 2. poloviny 15. století. Tento pozdně gotický dům má dvojitý štít a uvnitř v patře se nachází unikátní rozlehlá renesanční srubová místnost. Objekt byl opraven r.1984 a nachází se ve dvorním traktu Jezuitské ulice čp. 4. Dnes je zde soukromá galerie. http://www.litomerice.cz/cz

 

4. Biskupská rezidence - byla vystavěna na místě původních budov kapituly z 11. století podle plánů Giulio Broggia v letech 1683-1701 jako dvoupatrová, čelem k řece. Nachází se zde i kaple sv.Vavřince a malby F.Kučery a Ch.Tietze. V přízemí je umístěna velká knihovna, vybudovaná z největší části koncem 18. století za biskupa Emanuela Arnošta z   Valdštejna. V patře se nachází trůnní sál s nádhernou nástropní malbou. Dnes je objekt sídlem litoměřického biskupa  http://www.litomerice.cz/cz

 

5. Bývalý královský hrad - vznikl zřejmě již ve 2. polovině 13. století, za Přemysla Otakara II. Přestavěn byl patrně na začátku vlády Karla IV. (před r.1359) a začleněn do nového pásu hradeb. Tato "novostavba" úzce souvisela s tehdejším podstatným rozšířením města i novým opevněním. Původní hrad zaujímal mimo jiné i část dnešního pivovaru. V "Novém paláci" s vysokou střechou a domácí kaplí přebývali při svých krátkých pobytech čeští králové, bylo zde i sídlo krajského sudího (roku 1381 přešla pravomoc krajského soudu na město) a možná, že v areálu hradu byla i dříve v pramenech doložená mincovna, kterou však r.1300 nechal král Václav II. přemístit do Kutné Hory. http://www.litomerice.cz/cz

 

6. Hotel Salva Guarda - je jedním z nejvýznamnějších měšťanských renesančních domů. Pro rodinu Housků z Adlersburku jej postavil před rokem 1564 italský stavitel Ambrož Balli na místě dvou původních gotických domů. Jeho první majitel, Dionýs Houska (někdy uváděno "Houška"), nechal dům postavit za účelem ochrany královského poselstva a samotného vladaře. Byl zde ubytován např. císař Maxmilián II. (21.-22.4.1575). Roku 1650 se stal dům rytířským sídlem Oulíků (Aulíků) z Třebenic a byl obdařen titulem "Králův Hrádek nad Labem". Destička "SALVA GUARDA" (tzn. bezpečný průvod) umístěná nad vchodem znamená, že dům měl zvláštní ochranu panovníka. http://www.litomerice.cz/cz

 

7. Hradební bašta - pochází z doby okolo roku 1513 a tvořila součást vnějšího pásu městského opevnění. Původně otevřená a v polovině 18. století nadezděná, později upravená na kapli krajské věznice, dokončené roku 1806 a zbořené r. 1951, která stávala mezi baštou a vnitřní hradbou. Roku 1951 dostala bašta nový krov a krytinu. Znovu upravena byla roku 1992 a nyní je zde zřízena vinárna. Podle tradice zde ministroval později proslulý lupič Václav Babinský. Narodil se roku 1796 na litoměřickém předměstí čp. 52 (dům stával na rohu dnešních ulic Daliborovy a Na Valech. Krátce na to se rodina odstěhovala do Pokratic, kde se narodili jeho další sourozenci. V roce 1841 byl Babinský odsouzen ke dvacetiletému žaláři. Po odpykání trestu pracoval jako zahradník ženského kláštera v Řepích u Prahy a zemřel 1.srpna 1879. http://www.litomerice.cz/cz

 

8. Jezuitská hvězdárna - jedná se o další, nejzachovalejší část městského opevnění s cimbuřím. V hranolové věžici byl roku 1705 zřízen vyhlídkový pavilon - "Lusthaus", zvaný též "Jezuitská hvězdárna". Parkánová zeď byla zbořena při výstavbě Domu kultury a poté nově vyzděna bez plného respektování historického stavu dle projektu arch. P. Švancara. http://www.litomerice.cz/cz

 

9. Kostel sv. Jakuba s klášterem - první zmínka o nejstarším klášteru ve městě se datuje k roku 1233. Byl založen pražským biskupem Janem II. při tehdejších hradbách jako klášterní kostel mnichů františkánů - minoritů (tzn. menší bratři, kteří stejně jako dominikáni byli žebravým řádem, žili z almužen a působili jako kazatelé mezi městskou chudinou). Po jeho zničení v průběhu třicetileté války ležel dlouho v ruinách. Klášter i kostel byl nově  budován jako pozdně barokní v letech 1730-40 Octavio Broggiem. Dokončen však byl až po jeho smrti roku 1758. Hlavní oltář z roku 1769 je mramorářskou prací Jana Hennevogela. Po zrušení konventu minoritů za Josefa II. (r.1785, minoritský klášter zrušen v Litoměřicích 22.11.1787) sem byl přemístěn roku 1788 řád dominikánů z jejich původního kláštera v Krajské ulici http://www.litomerice.cz/cz

 

10. Městské hradby a bašty - Úsek dochovaného hradebního systému s hranolovými věžicemi, původně v patrech dovnitř otevřenými. Část těchto věžic byla v 19. století empírově upravena k obytným účelům. Celková rekonstrukce této části městských hradeb a dvou bašt proběhla v roce 1996 dle projektu ing.arch. Jarmily Antošové. Dnes se zde nachází dílna ručního papíru a v druhé baště muzeum Blumentritta a Rizala. http://www.litomerice.cz/cz

 

Významné osobnosti:

1. HEINRICH  ANKERT (1870 - 1954)

Heinrich Ankert se narodil 17. května 1870 v Litoměřicích v rodině svíčkaře a perníkáře Franze Ankerta. Zkoušku z dospělosti vykonal v rodném městě a potom odešel do Vídně, kde studoval na univerzitě práva. Mimo to se na univerzitě věnoval i studiu archivnictví, historie a dějin umění. Z těchto oborů absolvoval několik semestrů. Do Litoměřic se vrátil v roce 1901.

Šéfredaktor Leitmeritzer Zeitung Julius Gerschick mu okamžitě nabídl místo redaktora, které Ankert přijal.. V roce 1910 tak spoluzaložil Městské muzeum (Stadtmuzeum - předchůdce dnešního Okresního vlastivědného muzea) vlastivědného zaměření, jehož se stal ředitelem a které je ve Staré radnici pro veřejnost otevřeno od roku 1927. V roce 1922 ho československá vláda pověřila vedením Litoměřické pamětní knihy (Kroniky města Litoměřic) a Ankert se tak stal městským kronikářem. V roce 1938 ukryl před příchodem německé okupační armády sbírku Českého muzea (litoměřického českého městského muzea) ve svém Stadtmuzeu. Po osvobození města v roce 1945 ji pak celou předal českým úřadům. Heinrich Ankert zemřel 19. května 1954 ve Fuldě. Jeho odkaz tkví především ve vlastivědné práci. V. Luksch. Přesto jeho přínos pro litoměřický dějepis umění není malý. http://www.litomerice.cz/cz

2. Václav Babinský (1796 – 1879)

Václav Babinský a narodil se 20. srpna 1976 na litoměřickém předměstí v domku č. p. 52. Kmotry při jeho křtu byli lidé, patřící ke špičkám tehdejší litoměřické společnosti. Byli to Anton Biener z Bienenberka, krajský komisař, kupec Vincenc Maader a Maria Anna Světecká z Černčic, pozdější manželka zdejšího gymnaziálního profesora a švagrová národního buditele Josefa Jungmanna. Noblesní společnost, která se při tomto křtu sešla v děkanském kostele Všech svatých je pozoruhodná, neboť otec novorozeněte se živil jako nádeník. Byl jím schwarzenberský poddaný Jan Václav Babinský, pocházející z Brné, kde se 10. listopadu 1795 oženil s Annou Kateřinou Herrmannovou z Nové Vsi, malé obce nad Střekovem. Do Litoměřic se přistěhovali nedlouho po svatbě. Rodina zde potom žila až do smrti otce (8. června 1835) i matky (9. ledna 1840). Svoji nekalou činnost zahájil  velmi záhy a brzy přišly také prvé tresty. Poprvé byl odsouzen roku 1824, podruhé v roce 1836. Jeho dobrodružnou povahu to však neodradilo. Postupně vytvořil bandu, která mívala při některých akcích 12, jindy 16 a někdy dokonce 20 osob. v roce 1841 byl odsouzen ke dvacetiletému žaláři. Bylo mu tehdy 45 let a trest si až do roku 1855 odpykával v obávaném žaláři na brněnském Špilberku. Když zde bylo tehdy vězení zrušeno, byl na zbytek roku přeložen do Kartouz, čili Valdic u Jičína. Po odpykání celého trestu se stal zahradníkem v ženské věznici, kterou řídil řád milosrdných sester sv. Karla Borromejského v Řepích (dnes Praha 6). Zde také 1. srpna 1879 zemřel. http://www.litomerice.cz/cz

3. AMBROŽ BALLI 

Nejvýraznější osobností z Italů, kteří se usadili v Čechách byl Ambrož Balli, soudobými prameny označovaný také přezdívkou Vlach, což ve staré češtině znamenalo Ital. "Byl muž dobrý, svým řemeslem tomuto městu pohodlný." Tak jej charakterizoval tehdejší litoměřický kronikář, když zapisoval zprávu o jeho smrti, od níž tento týden uplyne 320 let. Její okolnosti by se dnes ovšem dostaly do černé kroniky. "Když šel v sobotu 7. května léta Páně 1576 v noci z katovny, přinatrefil v Židovské ulici (dnešní Velká Dominikánská) na jistého Bartoně z lázně městské, jenž se otázal, cože to do činění s katem má. Při té řeči přihodilo se, že Bartoň Ballimu sochorem takovou ránu dal, že ten toho příčinou 12. května zemřel. Onen Bartoň byl při pohřbu k márám řetězem přiveden, když mrtvola byla v křížové chodbě sv. Michala (dnes Státní oblastní archiv) do hrobu kladena." Zemřel předčasně, město však dodnes zdobí řada Balliho staveb, které spolu vytvářejí jeho nezaměnitelnou podobu.

http://www.litomerice.cz/cz

4. Franz Křepek

Německý politik první republiky, rozhodný zastánce československé státnosti spolupráce s Čechy zahynul 28. dubna 1936 za nikdy přesně neobjasněných okolností na lovu tetřívků v lesích Lužických hor u Svoru, nedaleko zřícenin hradu Milštejna.

Byla to doba stupňujícího se napětí mezi demokracií a separatistickým Henleinovým hnutím. Mrtvý muž byl neohroženým obhájcem myšlenky jednotného státu...

Pocházel ze selské rodiny, usedlé po řadu generací v obci Dolní Nezly čp. 11, kde se podle matriky narodil 9. ledna 1855. Absolvoval reálku v Litoměřicích (1873) a navštěvoval Vysokou školu zemědělskou ve Vídni. V roce 1879 se oženil s Marií Bacherovou (1857 - 1900) z Býčkovic a převzal rodový grunt. Nezůstal však obyčejným sedlákem, neboť již tehdy vstoupil do politického ringu. Rozhodujícím momentem jeho kariéry byl tzv. selský den, konaný 18. září 1881 v Ústí n. L. Právě tehdy, ve věku 26 let, se stal jednatelem vznikající, agrárně zaměřené Německé pokrokové strany pro Čechy. Hlasy volitelů volebního okrsku venkovských obcí Litoměřicka, Lovosicka a Úštěcka byl s velkou převahou zvolen do říšské rady ve Vídni (1885) a 27. listopadu 1886 do pražského zemského sněmu. http://www.litomerice.cz/cz

5. Karel  Hynek  Mácha (1810 - 1836)

V noci z 5. na 6. listopadu 1836 zemřel ve svém litoměřickém bytě český básník Karel Hynek Mácha. Podle úmrtního listu, vystaveného kaplanem Josefem Pilzem, který jej přišel zaopatřit svátostmi, to bylo hodinu před půlnocí, podle ostatních svědectví vydechl naposledy až před třetí hodinou ranní. O dva dny později, v den své zamýšlené svatby, byl pohřben u západní zdi zdejšího hřbitova. Litoměřice se mu tedy staly osudem, on sám se však pro ně stal v průběhu doby symbolem.

Na počátku všeho byly zcela prozaické záležitosti. Na jaře onoho roku 1836 mladý básník nejenom vydal svůj slavný "Máj", ale zároveň také ukončil právnická studia na pražské univerzitě. Prvé zaměstnání potom našel právě v Litoměřicích u strýce svého přítele Aloise Pravoslava Trojana, advokáta Josefa Durase, který měl svoje kanceláře na dolním konci Dlouhé ulice, v čp. 199. Byt si našel u ševce a vinárníka Franze Lorenze, kterému patřil objekt tzv. Vikárky na tehdejších Janských schodech. Byl nadšen vyhlídkou do kraje, která se mu odtud nabízela.

Básníkův život v tomto městě nelze ovšem líčit jako nějakou idylickou selanku. Měl starosti o své nejbližší v Praze, neměl peníze na pořádné jídlo ani na topení..

V každém jeho životopisu se připomíná, že když 23. října vypukl na předměstí požár stodol (zhruba v místech dolní části dnešní Kocandy), běžel sem až z Radobýlu, aby pomáhal hasit. Podle vlastního svědectví se uhřál a proto se dlouho tradovalo, že umřel na zápal plic. Zachovaný úmrtní list uvádí jako příčinu smrti cholerinu (t. j. infekční žaludeční či střevní katar) a ví se také, že tehdy řádila v Čechách epidemie cholery. Pravý důvod básníkova smrtelného onemocnění odhalila však až historička Mgr. Jitka Volková, která domyslela jeho vlastní slova v dopise o tom, že se musel pro horko vždy napít ze džberů, v nichž mu podávali vodu k hašení. Protože nejbližším vodním zdrojem byla stoka, která vytékala z města pod dolním koncem  Dlouhé ulice, "je více než pravděpodobné, že se Mácha nakazil touto vodou".

Litoměřice byly Máchovi domovem jenom necelých šest týdnů. Památka tohoto zakladatele české moderní poezie je tu však živá již více než půldruhého století. A básníci, známí i začínající, se u jeho hrobu setkávají dodnes.   http://www.litomerice.cz/cz

6. Karl  Wilhelm  Medau (1791 – 1866)

Karl Wilhelm Medau se narodil se roku 1791 ve Štětíne na březích Baltického moře v rodině krejčího Daniela Medaua, pocházejícího z Braniborska. V rodném městě se vyučil tiskařem, ale záhy - již roku 1813 - přišel do Litoměřic. Získal tu místo faktora v tiskárně Františka Karla Laubeho, která bývala v domě čp. 36 v Michalské ulici. Po jeho smrti se 15. 11. 1816 oženil s vdovou po něm Elisabethou a stal se tak spolumajitelem celého podniku, který postupně rozšířil. V Litoměřicích tak vznikl nakladatelský podnik, který měl litografickou tiskárnu i knižní a umělecký obchod, jehož zřízení mu povolilo zemské gubernium 22. 4. 1820.

Karl Wilhelm Medau nejslavnější litoměřický tiskař a vydavatel zemřel 16. února 1866. Přesné datum jeho smrti zapsal evangelický farář z Habřiny u Úštěka, který jej o dva dny později v Litoměřicích pohřbil.    http://www.litomerice.cz/cz

7. OTAKAR VOTOČEK (1921 - 1986)

Historik umění PhDr. Otakar Votoček se narodil v Nové Pace 11. října 1921 v rodině důstojníka československé armády, bývalého ruského legionáře, který prodělal celou sibiřskou anabázi. Povolání otce bylo také příčinou častého stěhování po celé republice. Rok 1938 zastihl rodinu v Litoměřicích, kde také prodělala všechny útrapy Čechů po odtržení českého pohraničí. Napřed to bylo vystěhování z Litoměřic do Terezína a brzy na to, když nacisté vyklízeli město, aby zde zřídili židovské ghetto, do Prahy. V této době dokončil gymnaziální studia, krátce nastoupil do zaměstnání, ale brzy byl totálně nasazen na práci do Německa.

Po válce se vrátil do osvobozených a už zcela českých Litoměřic. Dějiny umění a klasickou archeologii vystudoval v letech 1945 až 1951 na Filosofické fakultě UK v Praze u profesorů A. Matějčka, J. Květa a J. Čadíka. Na přihlášku ke studiu připsal, že po dokončení studií by chtěl v Litoměřicích vybudovat galerii výtvarného umění V roce 1950 se stal ředitelem Městského muzea v Litoměřicích, kde působil až do roku 1954. V té době začal usilovat o založení galerie v Litoměřicích. Využil své funkce inspektora odboru kultury tehdejšího Krajského národního výboru v Ústí nad Labem a prosadil v roce 1956 přenesení krajské galerie, která v té době existovala pouze administrativně v Ústí nad Labem, do Litoměřic a stal se jejím prvním ředitelem.

Historik umění PhDr. Otakar Votoček zemřel 13. února 1986 v Litoměřicích, kde je také pohřben. Zcela záměrně a programově, pochopitelně s patřičnými revizemi vycházejících z novějších znaleckých poznatků vlastních, ale i badatelů jiných, navázal na odkaz znalecké práce V. Luksche a stejným způsobem těžil i z historicko - kritického odkazu H. Ankerta. Na těchto základech pak začal stavět svoji badatelskou práci teoretika umění a završil tak metodiku vídeňské školy, které byl stoupencem, v litoměřickém dějepisu umění.  http://www.litomerice.cz/cz 

8. Václav  Jindřich  Veit (1806 – 1864)

Před 190 lety, 19. ledna 1806, se v tzv. Poustce v Řepnici u Libochovan narodil významný hudební skladatel Václav Veit, jmenovaný v matrice samozřejmě Wenzel Heinrich. Jeho česky či německy psaná křestní jména sama o sobě vyjadřují to, čím se sám cítil. Byl českým Němcem. V dějinách hudební tvorby bývá považován za jednoho z předchůdců Bedřicha Smetany a za jednoho z prvních skladatelů v zemi, kteří se nechali inspirovat národními písněmi.

S hudbou přišel do styku již jako chlapec v Litoměřicích, kde se naučil hrát nejen na housle, ale i na varhany. Když mu bylo 15 let odešel studovat do Prahy (1821). Po celou dobu svého pobytu na filozofické i právnické fakultě pražské univerzity sledoval hudební dění. I když si z existenčních důvodů zvolil úřednickou dráhu, nepřestával se cvičit ve hře na různé hudební nástroje, k nimž přibyly violoncello, flétna, kontrabas a další. V letech 1834 - 1854, kdy působil v Praze (s krátkým mezidobím pobytu v Cáchách r. 1841), složil na 60 skladeb a získal si značný věhlas. Mezi jeho osobní přátele náležel mj. skladatel Robert Schumann (1810 - 1856).

K Veitovým vrcholným dílům náleží čtyři smyčcová kvarteta. Napsal také několik kvintet a tři orchestrální skladby. Velmi oblíbeny byly jeho sbory, které zazněly např. na řipské pěvecké slavnosti 27. 4. 1862. Mimo to vydal celkem dva svazky písní.

Ve městě svého dětství však nepobyl dlouho a už po půldruhém roce 16. 2. 1864 ve věku 58 let zemřel. Posledním jeho dílem bylo "Te Deum", komponované k vysvěcení chrámu sv. Cyrila a Metoděje v pražském Karlíně (1863).

http://www.litomerice.cz/cz

9. M. Pavel Stránský (asi leden 1583 Zápy - únor 1657 Toruň)

Studoval v Praze na artistické fakultě Karlovy univerzity, kde se roku 1607 stal bakalářem a roku 1608 mistrem svobodných umění. Od roku 1609 působil jako děkan v Litoměřicích. Brzy nato (1610) se oženil s majetnou vdovou Kateřinou Zlatohlávkovou a stal se městským písařem v Litoměřicích. Roku 1614 se stal konšelem v Litoměřicích. Roku 1618 se účastnil protestantského sněmu v Broumově.Povstání českých stavů se neúčastnil, proto mohl vykonávat funkci konšela i v letech 1620 - 1625. Po vydání generálního pardonu byl odsouzen ke ztrátě čtyř šestin majetku a poté, co odmítl přestoupit na katolickou víru, byl vypovězen z Čech (1627). Odešel s celou svojí rodinou, následován dalšími litoměřickými měšťany. Měsíc po jejich odchodu údajně zbylo v Litoměřicích 165 prázdných domů. Marně se pak snažil vymoci zpět zbytky svého litoměřického majetku. Žil v Perně, odkud byl roku 1631 luteránským knězem vypovězen. Poté žil v Drážďanech, Lipsku, až se usadil v polské Toruni (patrně okolo roku 1635), kde se stal profesorem (1647) a později i vizitátorem tamního gymnázia. http://www.litomerice.cz/cz

10. Maximilián  Rudolf  Šlejnic (1605 – 1675)

Maximilián Rudolf Šlejnic se narodil ve varnsdorfském zámku v roce 1605 jako příslušník původně saského šlechtického rodu, který se usadil již na konci 15. století především ve Šluknovském výběžku. Měl bohatou kněžskou průpravu, kterou získal ve Frýdlantu, Pardubicích a Praze, kde působil jako generální vikář arcibiskupa kardinála Harracha. Stal se kanovníkem v Olomouci i v Praze. V roce 1637 byl jmenován proboštem litoměřické kapituly, sílicí na Dómském vrchu. Dne 25. května 1656 byl v litoměřické katedrále sv. Štěpána slavnostně intronizován první biskup nově zřízené diecéze, Maximilián Rudolf ŠlejnicPro Litoměřice představovalo biskupství cenný podnět dalšího vývoje, neboť rozšiřovalo jejich centrální funkce. Město, které bylo od středověku sídlem jednoho z českých krajů, se tak vedle státní správy stalo střediskem také ve správě církevní a, jak ukázal další vývoj, odvozeně také centrem kulturním s vědeckým. Biskup Šlejnic zemřel jako sedmdesátiletý 13. října 1675 a byl pochován před mariánským oltářem, tehdy ještě rozestavěné katedrály, vysvěcené roku 1681. Dnes ho lze charakterizovat jako barokního patriota s literárně historickými zájmy a současně jako štědrého mecenáše české kultury. V Litoměřicích jej připomíná rodový znak Šlejniců doplněný atributy biskupského úřadu nad vchodem katedrály sv. Štěpána. Dva rukopisy jeho hlavního díla o nejstarších dějinách Čech jsou chovány ve Státním oblastním archivu. http://www.litomerice.cz/cz