SHS ČMS

Vstup pro registrované:

Nemovité kulturní památky - pozitivní faktor nebo přítěž ekonomického rozvoje

Závěry 12. konference SHS ČMS s mezinárodní účastí
Nemovité kulturní památky - pozitivní faktor nebo přítěž ekonomického rozvoje

Kadaň 23. - 25. května 2002

12. konference SHS ČMS, která se uskutečnila v Kadani ve dnech 23. - 25. května 2002 pod záštitou Pavla Dostála, ministra kultury ČR, se stala platformou široké výměny názorů a zkušeností, jíž se zúčastnili:

  • členové SHS ČMS,
  • zástupci dalších měst a obcí,
  • zástupci krajské samosprávy,
  • reprezentanti i odborní pracovníci státní správy,
  • odborníci zabývající se danou problematikou na teoretické a pedagogické úrovni,
  • zástupci institucí a organizací bezprostředně působících v projednávané oblasti.
Jednání konference přineslo tyto závěry:

Kulturní nemovité památky mají dvojí hodnotu. Jednak "duchovní" (estetickou, uměleckou, ale i hodnotu identity národa), jednak hodnotu ekonomického potenciálu, neboť kvalitně opravené památky svojí existencí vytvářejí pozitivní externality využitelné především v oblasti cestovního ruchu a s ním spojených služeb.

Problémem péče o kulturní památky je skutečnost, že vlastník nese zodpovědnost a náklady spojené s údržbou památky, ale pozitivní externality památky využívají především subjekty ležící mimo vlastníka a těžící z turistického ruchu. Dále je vlastník omezován z titulu veřejného zájmu na zachování kulturní památky. Z toho vyplývá úloha veřejných rozpočtů kompenzovat vlastníkům toto omezování a dále transformovat daňové výnosy vzniklé samotnou existencí památek zpátky do nákladů na jejich údržbu.

Pro zachování života památky je nutné provést nezbytné ekonomické rozvahy, které vedle nabízených dotací využívají i další možné výnosy, neboť řada památek díky násilně přerušenému vlastnictví přišla o ekonomickou základnu. Musíme se smířit s faktem, že pouhé nadšení a dobrá vůle k záchraně památek nestačí, a proto bude nutné se stále více zabývat ekonomickými rozvahami jak na úrovni vlastníka památky či souboru památek, tak také na úrovni státu a územních samospráv. Ve strategickém plánování vidíme účinný metodický nástroj pro stanovení efektivní péče i dosažení společenského konsensu v této oblasti.

Pro vznik ekonomického efektu však nepostačuje pouze vlastní obnova památek, ale je nutné vybudovat celou nezbytnou infrastrukturu spojenou s kulturní turistikou. Zdůrazňujeme, že cestovní ruch je podle průzkumů WTO v posledních dvou letech nejsilnějším ekonomickým odvětvím na celém světě a předhonil i další lukrativní odvětví, jako je například automobilový průmysl. Cestování za kulturním dědictvím je i podle průzkumů v České republice nejvýznamnějším ekonomickým segmentem. Z předložených dokumentů vyplývá, že Česká republika, ne zcela a systematicky v plné míře využívá potenciálu v této oblasti. Jednotlivé obce a regiony přitom vyvíjejí značné potřebné aktivity, které nikdy nedojdou svého naplnění, neujme-li se stát jejich koordinace na celorepublikové úrovni. V porovnání s okolními zeměmi, například Maďarskem, stát zaostává v oblasti podpory i propagace cestovního ruchu a vidíme jako nezbytné vyhlášení systematických a strategických národních programů podpory cestovního ruchu spojeného s využitím kulturního dědictví. Cesta, kterou ministerstvo pro místní rozvoj vykročilo realizací Programu podpory cestovního ruchu v loňském a letošním roce, je správná a obcemi velmi vítaná. Tyto prvotní počiny je potřeba dále rozvíjet, a to zejména do center historického a kulturního dědictví, jimiž jsou města s MPR a MPZ. Nejpotřebnějšími oblastmi jsou zejména ubytování a infrastrukturní investice, využívané a potřebné pro systematický rozvoj cestovního ruchu.

V souvislosti s reformou státní správy nastává v České republice nová situace i v oblasti péče o nemovité kulturní památky. Stát i oba stupně samosprávy s akceptací dalších vlastnických vztahů musí vypracovat nový model poskytování příspěvků s důrazem na to, že podpora památek by měla být na tom stupni, kde je nejefektnější. V rámci reformy je třeba i domýšlet všechny toky financování péče o památky počínaje výběrem daní, přerozdělováním jejich výnosů a formou využívání těchto prostředků. A v neposlední řadě by se tento fakt měl promítnout do nového památkového zákona. Za nejefektivnější považujeme model vícezdrojového financování (stát, kraj, obec, vlastník) s důrazem na systematičnost.

Pravidelná údržba památek je nejen nejekonomičtější, ale také nejméně poškozující (nejcitlivější) formou obnovy a zachování památek. Z tohoto důvodu je nutné všemi prostředky včetně ekonomických (např. formou odpočtu daní) stimulovat údržbu před rasantními rekonstrukcemi.

Starostové obcí po desetiletém trvání Programu regenerace MPR a MPZ a Programu záchrany architektonického dědictví stále více vnímají potřebu památku nejen opravit, ale současně jí vdechnout smysluplné a k podstatě památky citlivé využití, neboť jenom "živé" památky jsou památkami plnohodnotnými, jsou ekonomickým potenciálem. Proto je nezbytné stávající osvědčené programy doplnit tak, aby podporovaly trvale udržitelný rozvoj památek z hlediska ekonomického i památkové péče.

Účastníci konference apelují na všechny stupně veřejné správy, aby vedle čistě ekonomických stimulů k obnově památek podporovaly vznik společenského klimatu, kdy se péče o památky stane prestižní záležitostí veřejné i soukromé sféry, kdy bude upřednostňováno přiměřené využití památek jako reprezentativních sídel firem, úřadů, škol, galerií, bytů, … před stavbou novostaveb.

Apelujeme na státní správu, aby při procesu přistupování ČR k Evropské unii napomáhala obcím i dalším vlastníkům památek využívat předstrukturální i strukturální fondy EU.

Konference si nekladla za cíl vyřešit problém postavení památek jako ekonomické kategorie; otevřela širokou diskusi, kterou je třeba dále vést a rozvíjet, a tak hledat nové cesty k trvale udržitelné regeneraci a využití památek, městských památkových rezervací a zón.

V Kadani dne 24. května 2002

« předchozí stránka